Pravda, tahle deska vyšla už před půl rokem, ale váš zájem by si určitě zasloužila i teď. Hybrid tvoří Mike Truman, Lee Mulin a Chris Headings a rozhodně nejsou projektem jednoho alba. Díky remixovým, stále lepším zakázkám, se zařazují mezi ty renomované remixéry, že je pro zákazníky až pocta svěřit se do jejich rukou. Řekl bych, že o nich ještě hodně uslyšíme, protože jejich debutové CDčko je skutečně vynikající. Zaujme vás už svým futuristickým obalem, když širokoúhlý tak se vším všudy. Projekt vznikl zhruba před šesti lety, kdy se všichni tři seznámili ve Swansea na jedné párty. Chris and Lee se věnují DJingu, přičemž Chris kterému je 29, hraje už přes jedenáct let. Podle vlastních slov, DJing je velká škola protože díky němu dokáže na reakcích lidí vypozorovat jak daný track na tancující masu působí a od toho se už pak odpíchnou při společné práci ve studiu. Hlavní muzikantskou personou zůstává tedy Mike, který je vyučeným klavíristou.

Co nám deska stylově nabízí? Jde o ten druh tranceu, na kterém v současné době ulítává celá Anglie. Zkrátka to, co ve svých hudebních kuchyních vaří ti nejpovolanější. Paul Van Dyk, Sasha, Paul Oakenfold, Nick Warren nebo BT. Však také těm nejznámějším kapela v bookletu patřičně poděkovala.
Opening Credits je skutečně dobrý název pro intro. Je kraťoučké ale překvapivé. Ano slyšíte dobře - tranceový projekt a on se představuje sólem na housle. Nezvyklé ale zajímavé. Při natáčení desky netrpěl žádný houslista ve změti beatů, ale kapela ze Swansea vyřešila smyčcová sóla dost originálním způsobem. Vypravili se do Moskvy a s devadesátičleným Federálním orchestrem natočili smyčcové party, jež se jim později ve studiu znamenitě hodily. Je to nezvyk, ale zároveň příjemný doplněk k tepajícím beatům. Dodávají tranceu mnohem větší romantiku, než by ve skutečnosti měl. A zbytek nástrojů? Je podivné, že od dob skladby The Gift od Way Out West, pomalu tranceová hudba ustupuje od tradičních rovných beatů a začíná být doplňována breakbeatovými rytmy. Srovnejte si The Riddle od Paul Van Dyka - nepřipomíná vám to něco? Celých pět tracků na albu bylo svěřeno zpěvačce Julee Cruise. Není žádným nováčkem - to ona zpívá ústřední melodii v TV sérii Davida Lynche - Twin Peaks. Barva jejího hlasu kolísá někde mezi DJ Rap, ale hodně připomíná i Jan Johnston, stálou zpěvačku Briana Tranceau. Stejně něžný hlas ty rozjeté skladby zjemňuje a zároveň oživuje. Podobný koncept podali před časem i Space Brothers. Většina tracků se odehrává podle stejného klíče. Housle, Julee, breakbeat, no a to je všechno. Její hlas je příjemný (If I Survive nebo Dreaming Your Dreams), ale na takhle dlouhé album nestačí a tak vše zachraňují nádherně vystavěné instrumentálky. Taková skladba Beachcoma udržuje každého posluchače v napětí. Čiší z ní prostor nabitý obrovskou energií, podchycenou spoustou změn a překvapení. Výsledkem je track, který by mohl posloužit hlavně jako intro do různých DJských setů. Díky jeho propracovanosti nedokážete totiž odhadnout jakým směrem se bude skladba uchylovat a tak jen trpělivě čekáte a zároveň si vychutnáváte tu pravou hudební svěžest:-)
Docela by mě zajímalo, kolikrát kluci slyšeli BT-ho desku Movement In Still Life. Je až neuvěřitelné, jak jsou si některé tracky podobné (If I Survive, Snyper) a to jsem měl BT-ho zafixovaného jako originálního muzikanta. Vůbec to působí dojmem jako by se stavil ve studiu, poslouchal, nasával tu atmosféru a občas přidal svoje neotřelé nápady k dobru. Titulní skladba je nejrychlejším trackem na albu se spoustou naostřených zvuků a melodických pasáží. Osud Finished Symphony je také zajímavý. Tenhle track vznikl již dva roky před vydáním alba - pouze jako Symphony. Byl víceméně vyroben pouze jako promo výlisek a rozšířen mezi lidi z branže. Po obrovském úspěchu, kdy se objevoval na talířích gramofonů pod šikovnýma rukama třeba Johna Digweeda nebo Dave Seemana byl přemíchán a vydán znovu pod finálním názvem Finished Symphony. Kromě Julee na desce vystupuje ještě jeden vokalista - francouzský raper Soon E MC. Jeho rapování se v syčivých a zvuky zahalených pasážích skladby Sinequenon ztrácí, avšak příjemně působí samplované hlasové úryvky z jeho textu.

A jak se dostali Hybrid k remixování? První zkušenosti nasbíral už Mike, kterému se podařilo vyrobit houseový mix k Pink Floydovské klasice Another Brick In The Wall. Skutečně si umějí říci o zakázku - na albu Jagged Little Pill je jako poslední "skrytý" track umístěna skladba Your House v acapella verzi. Tu Hybrid vzali a vyrobili z ní bootlegový mix nazvaný Forgive Me. A co se nestalo? Madonnina společnost Maverick u které Alanis vydává, se ozvala a objednala si u Hybrid tentokrát už oficiální remix skladby So Pure z jejího nového alba. Další aktivitou je účast na filmovém soundtracku Kevin & Perry Go Large. Přetvořili zde stařičký hit 80.let, Kid od Pretenders. Nová verze je opět s Chrissie Hynde a znovu nepostrádá tolik používané smyčcové party. Vzhledem k častému cestování tohoto zajímavého projektu po nejrůznějších světových festivalech bych docela uvítal, když by se našla nějaká agentura jež by nám zprostředkovala zážitek z jejich live-actu i u nás doma. Budiž to taková malá výzva:-)

Zhodnocení: Tohle je přesně ten druh desky, který vás zcela určitě udrží v bdělém stavu při řízení auta. Ruce na volantu, prázdná silnice, nejlépe tma, dokonalý zvuk a hladina adrenalinu stoupá a stoupá. Snad jen kdyby to Hybrid tolik nepřeháněli s tím breakbeatem - všeho moc škodí, a u hudby to platí dvojnásob!
Myclick