Pravda,
tahle deska vyšla už před půl rokem, ale váš zájem by si určitě zasloužila
i teď. Hybrid tvoří Mike Truman, Lee Mulin a Chris Headings a rozhodně
nejsou projektem jednoho alba. Díky remixovým, stále lepším zakázkám,
se zařazují mezi ty renomované remixéry, že je pro zákazníky až pocta
svěřit se do jejich rukou. Řekl bych, že o nich ještě hodně uslyšíme,
protože jejich debutové CDčko je skutečně vynikající. Zaujme vás už svým
futuristickým obalem, když širokoúhlý tak se vším všudy. Projekt vznikl
zhruba před šesti lety, kdy se všichni tři seznámili ve Swansea na jedné
párty. Chris and Lee se věnují DJingu, přičemž Chris kterému je 29, hraje
už přes jedenáct let. Podle vlastních slov, DJing je velká škola protože
díky němu dokáže na reakcích lidí vypozorovat jak daný track na tancující
masu působí a od toho se už pak odpíchnou při společné práci ve studiu.
Hlavní muzikantskou personou zůstává tedy Mike, který je vyučeným klavíristou.

Co
nám deska stylově nabízí? Jde o ten druh tranceu, na kterém v současné
době ulítává celá Anglie. Zkrátka to, co ve svých hudebních kuchyních
vaří ti nejpovolanější. Paul Van Dyk, Sasha, Paul Oakenfold, Nick Warren
nebo BT. Však také těm nejznámějším kapela v bookletu patřičně poděkovala.
Opening
Credits je skutečně dobrý název pro intro. Je kraťoučké ale překvapivé.
Ano slyšíte dobře - tranceový projekt a on se představuje sólem na housle.
Nezvyklé ale zajímavé. Při natáčení desky netrpěl žádný houslista ve změti
beatů, ale kapela ze Swansea vyřešila smyčcová sóla dost originálním způsobem.
Vypravili se do Moskvy a s devadesátičleným Federálním orchestrem natočili
smyčcové party, jež se jim později ve studiu znamenitě hodily. Je to nezvyk,
ale zároveň příjemný doplněk k tepajícím beatům. Dodávají tranceu mnohem
větší romantiku, než by ve skutečnosti měl. A zbytek nástrojů? Je podivné,
že od dob skladby The Gift od Way Out West, pomalu tranceová hudba ustupuje
od tradičních rovných beatů a začíná být doplňována breakbeatovými rytmy.
Srovnejte si The Riddle od Paul Van Dyka - nepřipomíná vám to něco? Celých
pět tracků na albu bylo svěřeno zpěvačce Julee Cruise. Není žádným nováčkem
- to ona zpívá ústřední melodii v TV sérii Davida Lynche - Twin Peaks.
Barva jejího hlasu kolísá někde mezi DJ Rap, ale hodně připomíná i Jan
Johnston, stálou zpěvačku Briana Tranceau. Stejně něžný hlas ty rozjeté
skladby zjemňuje a zároveň oživuje. Podobný koncept podali před časem
i Space Brothers. Většina tracků se odehrává podle stejného klíče. Housle,
Julee, breakbeat, no a to je všechno. Její hlas je příjemný (If I Survive
nebo Dreaming Your Dreams), ale na takhle dlouhé album nestačí a tak vše
zachraňují nádherně vystavěné instrumentálky. Taková skladba Beachcoma
udržuje každého posluchače v napětí. Čiší z ní prostor nabitý obrovskou
energií, podchycenou spoustou změn a překvapení. Výsledkem je track, který
by mohl posloužit hlavně jako intro do různých DJských setů. Díky jeho
propracovanosti nedokážete totiž odhadnout jakým směrem se bude skladba
uchylovat a tak jen trpělivě čekáte a zároveň si vychutnáváte tu pravou
hudební svěžest:-)
Docela
by mě zajímalo, kolikrát kluci slyšeli BT-ho desku Movement In Still Life.
Je až neuvěřitelné, jak jsou si některé tracky podobné (If I Survive,
Snyper) a to jsem měl BT-ho zafixovaného jako originálního muzikanta.
Vůbec to působí dojmem jako by se stavil ve studiu, poslouchal, nasával
tu atmosféru a občas přidal svoje neotřelé nápady k dobru. Titulní skladba
je nejrychlejším trackem na albu se spoustou naostřených zvuků a melodických
pasáží. Osud Finished Symphony je také zajímavý. Tenhle track vznikl již
dva roky před vydáním alba - pouze jako Symphony. Byl víceméně vyroben
pouze jako promo výlisek a rozšířen mezi lidi z branže. Po obrovském úspěchu,
kdy se objevoval na talířích gramofonů pod šikovnýma rukama třeba Johna
Digweeda nebo Dave Seemana byl přemíchán a vydán znovu pod finálním názvem
Finished Symphony. Kromě Julee na desce vystupuje ještě jeden vokalista
- francouzský raper Soon E MC. Jeho rapování se v syčivých a zvuky zahalených
pasážích skladby Sinequenon ztrácí, avšak příjemně působí samplované hlasové
úryvky z jeho textu.

A
jak se dostali Hybrid k remixování? První zkušenosti nasbíral už Mike,
kterému se podařilo vyrobit houseový mix k Pink Floydovské klasice Another
Brick In The Wall. Skutečně si umějí říci o zakázku - na albu Jagged Little
Pill je jako poslední "skrytý" track umístěna skladba Your House v acapella
verzi. Tu Hybrid vzali a vyrobili z ní bootlegový mix nazvaný Forgive
Me. A co se nestalo? Madonnina společnost Maverick u které Alanis vydává,
se ozvala a objednala si u Hybrid tentokrát už oficiální remix skladby
So Pure z jejího nového alba. Další aktivitou je účast na filmovém soundtracku
Kevin & Perry Go Large. Přetvořili zde stařičký hit 80.let, Kid od Pretenders.
Nová verze je opět s Chrissie Hynde a znovu nepostrádá tolik používané
smyčcové party. Vzhledem k častému cestování tohoto zajímavého projektu
po nejrůznějších světových festivalech bych docela uvítal, když by se
našla nějaká agentura jež by nám zprostředkovala zážitek z jejich live-actu
i u nás doma. Budiž to taková malá výzva:-)

Zhodnocení:
Tohle je přesně ten druh desky, který vás zcela určitě udrží v bdělém
stavu při řízení auta. Ruce na volantu, prázdná silnice, nejlépe tma,
dokonalý zvuk a hladina adrenalinu stoupá a stoupá. Snad jen kdyby to
Hybrid tolik nepřeháněli s tím breakbeatem - všeho moc škodí, a u hudby
to platí dvojnásob!
Myclick
|