Midfield General je diskžokejem, který namíchal další kompilaci, jež je spjata jednak s legendárním klubem Big Beat Boutique a zároveň s labelem Skint. Před ním los padl již na Fatboye Slima a breakbeatovou partičku Lo Fidelity Allstars. V těchto mixech nikdy nešlo o prezentaci nových výrobků Skint, jak by se dalo v dnešní době očekávat, ale je to takový volný set skladeb, jež mají mixující diskžokejové rádi a které zřejmě ovlivnily jejich hudební vývoj. Spousta desek je staršího data a musí tedy v samotných autorech skladeb vzbuzovat slušnou dávku překvapení, když si představíme, že jsou tu míchány dvacet let staré věci s těmi nejaktuálnějšími hity.



Pojďme si teď říci pár slov o autorovi této (na můj vkus) ojedinělé kompilace. Damian Harris se pojmenoval podle postu na fotbalovém hřišti (patrně jeho druhá láska) a zatímco jeho dva starší bratři účinkují v punkových kapelách, on ve čtrnácti objevuje hip-hop a tajemství úspěchu prací Johna Peela. Od šestnácti začíná chodit na své první houseparty /tehdy spíš acid party/, no a v roce 1988 odjíždí do Brightonu studovat umění. Brighton ho totálně odrovnal - díky plážím a protancovaným nocem v kvalitních klubech (Zap a Escape), v tomto městě zakotvuje a začíná pracovat v labelu Loaded. V roce 1994 poznává Normana Cooka, který právě pro Loaded vyrábí album jednoho ze svých mnoha hudebních převleků - projektu Pizzaman. Společný znak - láska k hudbě je dává dohromady a tak tihle dva tvoří ještě s Lo Fidelity Allstars hlavní jádro začínajícího labelu Skint.



Jak říká sám Damian, tak tohle mixované CDčko je shrnutím čtyř let DJingu na ploše 74 minut. Vzhůru k poslouchání, protože při pohledu na playlist zúčastněných mě docela zajímá, jak se Midfield General vypořádal s tak rozdílnými styly a navíc s kombinacemi nejnovějších tracků s třeba pětadvacet let zaprášenými deskami.



Skladba s nádherným názvem - 90% Of Me Is You od zpěvačky Gwen McCrae obstarává úvod tohoto rozporuplného alba. Zajímala by mě reakce Gwen, které bude letos sedmapadesát, když zjistila že její hit z roku 1975 bude použit v mixované(!) kompilaci, v originále bez nějaké remixové úpravy(!), po boku takových hvězd, jakými jsou LFO, Freq Nasty, Speedy J nebo Super Colider:-). K samotné Gwenině skladbě se mohu těžko vyjádřit. Jde o track, který zřejmě před tím čtvrtstoletím mohl slušně bodovat v žebříčcích amerických R&B hitparád. Černošské vokály opět procítěně vyzpívávají sladkobolné téma. Pokud máte rádi filmy od Quentina Tarantina, tak jako hudební podkres by se hodila třeba na takový soundtrack k Jackie Brownový. Myslím, že by pasovala.



Po dvou minutách to Midfield násilně utne a pokračujeme rapovými projekty Just Ice a Bumpy Knuckless. Zřejmě nám chtěl ukázat, odkud pramení ta láska k hip-hopu, ale zatím je to ještě pořád pohled zpátky. To čtvrtý track už je zásluhou Aphrodite, kteří jsou podepsáni pod produkcí projektu Mulder (Donť Give A Damn), ukázkou současného hardstepového dění. Některé mixy jsou opravdu vyjímečné - třeba ten mezi Lo Fidelity Allstars (Pony Pressure) a předchozí Prisoners Of Technology (Breakdance), Midfieldovi vůbec nezávidím. Mixovat vokály z nové desky do drsných beatů je pěkně tvrdý oříšek. Tady se to povedlo a Lo-Fi se představují ve výborné formě. Myslím si, že budou hodně nadějným projektem na poli breakbeatové scény. Super Colider (It Won´t Belong) pěkně nudí a nepomáhá ani záruka dvou zvučných jmen - Christiana Vogela jako autora a samotného Midfield Generala v roli remixéra:-(. Největším překvapením pro mě zůstává track od Wax Assassins (Waxadelica). Nebojím se vám pochlubit, že jsem byl velkým fanouškem C&C Music Factory (to David Cole - R.I.P.) a fingovaný rozhovor, kdy se dovolá do rádia žena s naprosto šíleným španělským jménem a komunikuje s moderátorem, použili Robert Clivilés a David Cole v roce 1994. Tady je ten samý rozhovor skryt pod změtí rozhádaných beatů a hodně zkrácen. Oproti C&C zde Assassins nasamplovali opakující se samplík o manželovi.
Velkou ozdobou tohoto alba je mix od Daft Punk, který udělali v roce 1996 pro tehdy ještě ne tolik známého německého diskžokeje Iana Pooleyho. Jeho hudba vůbec nezní německy a ve skladbě Chord Memory mají oba zúčastnění práci hezky rozdělenou. Plochy patří Pooleymu a pro Daft Punk typická hutná basa tenhle track umocňuje.



Po vzoru předchozích dílů On The Floor At The Boutique si sem Midfield General "propašoval" i jednu svojí skladbu. Ta má název General Of The Midfield (legrační hra se slovíčky:-) a jde vesměs o breakbeatové postupy, říznuté zajímavými zvuky i novými nápady. Rokem 1975 jsme začali a rokem 1975 i skončíme. Natalie Cole (dcera slavné jazzové legendy Nat "King" Colea) se asi nejvíce představila skladbou Unforgettable With Love, kterou pomocí nejmodernější techniky nazpívala jako duet se svým otcem, dodatečně po jeho smrti. Tady se však prezentuje jinou jazzovou baladou - This Will Be a odhaluje tak nádherný sytý a přitom zastřený hlas.
Pod masteringem alba je podepsán Simon Thornton. Za to, co na této desce předvedl mu patří kritická slova. Zvuk je hodně nevyrovnaný a spoustu dobrých skladeb tahle maličkost sráží na kolena. Škoda....:-(.
Zhodnocení: Celé tohle album mi připadá hodně zbytečné. Tak nějak podezřívám interprety labelu Skint, že si vždycky před vydáním vlastního alba dělají reklamu právě těmito výběry a připravují si tak živnou půdu pro masivní promotion. Kdo chce v dnešní době poslouchat staré pecky?? Pamětník neocení mixování s novými (a pro něho dost šílenými tracky), diskžokej natěšený na zajímavé mixy bude taky zklamán - nejde totiž o nějaké plynulé navazování (to se zde děje jen vyjímečně), spousta tracků je násilně uříznuta faderovým přejetím z prava doleva nebo zastavením gramofonu, takže dost velká nuda. Pokusím se sehnat Midfieldovo vlastní album - to mě láká o poznání více. Jeho název je Generalisation a label Skint ho hodil na pulty už v červenci.
Myclick