Midfield
General je diskžokejem, který namíchal další kompilaci, jež je spjata
jednak s legendárním klubem Big Beat Boutique a zároveň s labelem Skint.
Před ním los padl již na Fatboye Slima a breakbeatovou partičku Lo Fidelity
Allstars. V těchto mixech nikdy nešlo o prezentaci nových výrobků Skint,
jak by se dalo v dnešní době očekávat, ale je to takový volný set skladeb,
jež mají mixující diskžokejové rádi a které zřejmě ovlivnily jejich hudební
vývoj. Spousta desek je staršího data a musí tedy v samotných autorech
skladeb vzbuzovat slušnou dávku překvapení, když si představíme, že jsou
tu míchány dvacet let staré věci s těmi nejaktuálnějšími hity.

Pojďme si teď říci pár slov o autorovi této (na můj vkus) ojedinělé kompilace.
Damian Harris se pojmenoval podle postu na fotbalovém hřišti (patrně jeho
druhá láska) a zatímco jeho dva starší bratři účinkují v punkových kapelách,
on ve čtrnácti objevuje hip-hop a tajemství úspěchu prací Johna Peela.
Od šestnácti začíná chodit na své první houseparty /tehdy spíš acid party/,
no a v roce 1988 odjíždí do Brightonu studovat umění. Brighton ho totálně
odrovnal - díky plážím a protancovaným nocem v kvalitních klubech (Zap
a Escape), v tomto městě zakotvuje a začíná pracovat v labelu Loaded.
V roce 1994 poznává Normana Cooka, který právě pro Loaded vyrábí album
jednoho ze svých mnoha hudebních převleků - projektu Pizzaman. Společný
znak - láska k hudbě je dává dohromady a tak tihle dva tvoří ještě s Lo
Fidelity Allstars hlavní jádro začínajícího labelu Skint.

Jak říká sám Damian, tak tohle mixované CDčko je shrnutím čtyř let DJingu
na ploše 74 minut. Vzhůru k poslouchání, protože při pohledu na playlist
zúčastněných mě docela zajímá, jak se Midfield General vypořádal s tak
rozdílnými styly a navíc s kombinacemi nejnovějších tracků s třeba pětadvacet
let zaprášenými deskami.

Skladba s nádherným názvem - 90% Of Me Is You od zpěvačky Gwen McCrae
obstarává úvod tohoto rozporuplného alba. Zajímala by mě reakce Gwen,
které bude letos sedmapadesát, když zjistila že její hit z roku 1975 bude
použit v mixované(!) kompilaci, v originále bez nějaké remixové úpravy(!),
po boku takových hvězd, jakými jsou LFO, Freq Nasty, Speedy J nebo Super
Colider:-). K samotné Gwenině skladbě se mohu těžko vyjádřit. Jde o track,
který zřejmě před tím čtvrtstoletím mohl slušně bodovat v žebříčcích amerických
R&B hitparád. Černošské vokály opět procítěně vyzpívávají sladkobolné
téma. Pokud máte rádi filmy od Quentina Tarantina, tak jako hudební podkres
by se hodila třeba na takový soundtrack k Jackie Brownový. Myslím, že
by pasovala.

Po dvou minutách to Midfield násilně utne a pokračujeme rapovými projekty
Just Ice a Bumpy Knuckless. Zřejmě nám chtěl ukázat, odkud pramení ta
láska k hip-hopu, ale zatím je to ještě pořád pohled zpátky. To čtvrtý
track už je zásluhou Aphrodite, kteří jsou podepsáni pod produkcí projektu
Mulder (Donť Give A Damn), ukázkou současného hardstepového dění. Některé
mixy jsou opravdu vyjímečné - třeba ten mezi Lo Fidelity Allstars (Pony
Pressure) a předchozí Prisoners Of Technology (Breakdance), Midfieldovi
vůbec nezávidím. Mixovat vokály z nové desky do drsných beatů je pěkně
tvrdý oříšek. Tady se to povedlo a Lo-Fi se představují ve výborné formě.
Myslím si, že budou hodně nadějným projektem na poli breakbeatové scény.
Super Colider (It Won´t Belong) pěkně nudí a nepomáhá ani záruka dvou
zvučných jmen - Christiana Vogela jako autora a samotného Midfield Generala
v roli remixéra:-(. Největším překvapením pro mě zůstává track od Wax
Assassins (Waxadelica). Nebojím se vám pochlubit, že jsem byl velkým fanouškem
C&C Music Factory (to David Cole - R.I.P.) a fingovaný rozhovor, kdy se
dovolá do rádia žena s naprosto šíleným španělským jménem a komunikuje
s moderátorem, použili Robert Clivilés a David Cole v roce 1994. Tady
je ten samý rozhovor skryt pod změtí rozhádaných beatů a hodně zkrácen.
Oproti C&C zde Assassins nasamplovali opakující se samplík o manželovi.
Velkou ozdobou tohoto alba je mix od Daft Punk, který udělali v roce 1996
pro tehdy ještě ne tolik známého německého diskžokeje Iana Pooleyho. Jeho
hudba vůbec nezní německy a ve skladbě Chord Memory mají oba zúčastnění
práci hezky rozdělenou. Plochy patří Pooleymu a pro Daft Punk typická
hutná basa tenhle track umocňuje.

Po vzoru předchozích dílů On The Floor At The Boutique si sem Midfield
General "propašoval" i jednu svojí skladbu. Ta má název General Of The
Midfield (legrační hra se slovíčky:-) a jde vesměs o breakbeatové postupy,
říznuté zajímavými zvuky i novými nápady. Rokem 1975 jsme začali a rokem
1975 i skončíme. Natalie Cole (dcera slavné jazzové legendy Nat "King"
Colea) se asi nejvíce představila skladbou Unforgettable With Love, kterou
pomocí nejmodernější techniky nazpívala jako duet se svým otcem, dodatečně
po jeho smrti. Tady se však prezentuje jinou jazzovou baladou - This Will
Be a odhaluje tak nádherný sytý a přitom zastřený hlas.
Pod masteringem alba je podepsán Simon Thornton. Za to, co na této desce
předvedl mu patří kritická slova. Zvuk je hodně nevyrovnaný a spoustu
dobrých skladeb tahle maličkost sráží na kolena. Škoda....:-(.
Zhodnocení: Celé tohle album mi připadá hodně zbytečné. Tak nějak podezřívám
interprety labelu Skint, že si vždycky před vydáním vlastního alba dělají
reklamu právě těmito výběry a připravují si tak živnou půdu pro masivní
promotion. Kdo chce v dnešní době poslouchat staré pecky?? Pamětník neocení
mixování s novými (a pro něho dost šílenými tracky), diskžokej natěšený
na zajímavé mixy bude taky zklamán - nejde totiž o nějaké plynulé navazování
(to se zde děje jen vyjímečně), spousta tracků je násilně uříznuta faderovým
přejetím z prava doleva nebo zastavením gramofonu, takže dost velká nuda.
Pokusím se sehnat Midfieldovo vlastní album - to mě láká o poznání více.
Jeho název je Generalisation a label Skint ho hodil na pulty už v červenci.
Myclick
|