Není na světě mnoho umělců, kteří by si udržovali vysoký standard po celou svoji profesionální kariéru. Naprosto stejná situace panuje v taneční hudbě. Určitě to sami dobře znáte, jednoho krásného dne se zničehonic objeví velký hit, který se posléze hraje ve většině rádií, umělec je zván do TV show a brzy po singlu vychází debutové album, druhý a třetí singl. Většina těchto projektů má ale jedno společné. S každou nově vydanou skladbou jde kvalita dolů, někdy až nepříjemně rychle. Asi jako jinde, i v tranceové progresivní hudbě by se dali umělci, kterých se toto netýká, spočítat na prstech možná i jedné ruky. Jedním z nich je německý dj a producent Oliver Lieb, a za to dám klidně ruku do ohně .) Kdo jiný nás zásobuje tak originálním, neotřelým a nadčasovým zvukem, který se hraje v klubech i několik let po svém vydání? Oliver Lieb se narodil v roce 1969, žije ve Frankfurtu a hudbu skládá od konce 80. let. Vyzkoušel si snad všechny styly taneční hudby, techno, house, trance, electro nebo i eurodance, zejména v počátku své kariéry. Za projekty jako Paragliders, S.O.L., Multiplicity, The Ambush vs. Phools Inc., Arte Bionico, Spicelab, Force Legato a L.S.G můžeme nalézt právě Liebovo jméno.

Projekt L.S.G., o kterém si díky nově vydanému albu budeme dnes povídat, patří mezi Oliver Liebovi (odteď ve zkratce OL) nejbližší projekty, on vlastně OL v jednom rozhovoru sám přiznal, že L.S.G. je jeho nejmilejší dítko. První L.S.G. deska vyšla v roce 1993, dodnes jich světlo světa spatřilo cca. dvacet. Úspěch přinesly skladby jako "Fragile", "The Black Series 1.1, 2.1, 3.1", "Shecan" či "Risin" nebo jedna z nejlepších skladeb od Lieba vůbec, "Hidden Sun of Venus". Svého času vlastnil licenci na L.S.G. slavný label Hooj Choons, dnes ovšem najdete většinu OL produkce pod značkou Superstition, jíž je OL největším esem v rukávu. Rok 2002 znamená velký návrat projektu L.S.G. 22. června totiž vyšlo na CD nové album "The Hive", které na svých dvanácti skladbách slibuje kvalitní techno / trance zvuk, v nezaměnitelném OL stylu. Zatímco poslední album "Into Deep" bylo více experimentální a skládalo se ze stylů jako house, ambient či downtempo, "The Hive" slibuje výhradně čistý progressive techno / trance zvuk, jak již bylo výše zmíněno. Já osobně jsem od alba očekával hodně, dokonce jsem tajně věřil, že by se mohlo stát mým osobním albem roku, byť jsme teprve v jeho polovině. Splnilo se moje očekávání? Pojďte se podívat.

Prvním kouskem alba je skladba "Loose ends". Úvodní takřka dvě minuty fungují jako intro, tajemné zvuky, ponurá atmosféra, jednoduše řečeno, vstupujeme do hnízda ( hive = hnízdo, mraveniště, úl) (ukázka). Od druhé minuty nastoupí klasická OL basová linka, spustí se syntezátory a páté minutě je z toho všeho povedená progresivně tranceová symfonie. "Loose ends" je na úvod alba vhodně zvolenou skladbou, zkušenému posluchači napoví co může očekávat. Již po první skladbě je tedy zřejmé, že to s kvalitou alba dopadne dobře, protože dvanáct skladeb není zase tolik a jako druhý argument můžeme přičíst to, že L.S.G. je Liebův top projekt. S druhou písní v pořadí, "Down to Earth", se tyto domněnky potvrdí. Více než deset minut dlouhý song je zahuštěný táhlými tranceovými plochami, při kterých vás bude mrazit v zádech (ukázka). Zejména kolem páté minuty je toto mrazení tak silné, že mě nutí k úvahám typu, proč jsou na sebe lidé zlí, dělají si naschvály, proč to a proč ono ... Na kladení otázek je "Down to Earth" ideální. Právě ve skladbě jako je tato, OL ukazuje, proč je jeho tvorba tak ojedinělá, tak geniální. Další, a troufám si tvrdit, že potěšující zprávou, je fakt, že album je namixované, tj. nejsou pauzy mezi jednotlivými skladbami. Takže zatímco nám pomalu končí "Down to Earth", o slovo se již aktivně hlásí trojka (rozuměj třetí skladba alba) "Saviour". V překladu slovo znamená spasitel či zachránce a pokud tím autor myslel, že s touto písní spasí všechny dosud nevěřící trance duše, pak se mu to myslím povedlo. "Saviour" by mělo zaujmout snad každého, nadupaný funky progressive trance, při kterém by se Liebovi fanoušci utancovali k smrti, kdyby měli možnost tančit na "Saviour" v někde v klubu (ukázka). Briliantní dílko, lepší pojmenování asi nevymyslím. Tohle půjde poslouchat i za pět, možná za deset let.

Ono je ostatně celé album krokem do budoucnosti a ukazuje, jakým směrem se bude taneční hudba ubírat, také. Skladba "Black currant" toho budiž důkazem. Když jsem si před prvním poslechem alba četl tracklist, tenhle název mě zaujal asi nejvíce. Promptně jsem si přeložil slůvko currant a hle, skladba v překladu znamená "černý rybíz". Velmi zajímavé, byl jsem opravdu zvědavý jak může vypadat skladba složená Oliver Liebem jmenující se "černý rybíz". Věděl jsem, že to bude zcela jistě neco speciálního, ale realita mi doslova vyrazila dech. Jde asi o nejvíce experimentální skladbu, jakou na albu najdete. Není zde pravidelný beat, je to prostě breakbeat tech-future-tranceová skladba, plná originálních zvuků, které vás dostanou na kolena (ukázka). On ten styl ostatně ani nejde definovat přesně, protože s takovouto hudbou se opravdu nesetkáte každý den. Před poslechem jsem si opravdu nedokázal představit, jak může znít skladba jmenující se "černý rybíz", teď to již dokážu. Zní to super. Pátou skladbou v pořadí je "Goddess". Tato skladba vyšla ještě před samotným albem na vinylové desce, stejně jako skladby "The Hive / Saviour". Opět jde o stoprocentně kvalitní kousek, ústředním motivem je tentokráte opakující se smyčka složená z velmi netradičních zvuků, asi jako byste ... ne já opravdu nevím, tyhle zvuky se nedají popsat slovy, mám pocit, že ty zvuky znám, ale možná tak z minulého života, v současném světě je nedokážu přirovnat k ničemu (ukázka). Tak, blížíme se k polovině alba, před námi je skladba s názvem "The Hive", tedy stejným jako je název celého alba. Jakoby nás Oliver Lieb schválně při předchozích pěti skladbách vodil za nos, jakoby to měl celé dopředu promyšlené a chtěl nás do svého hnízda pustit až teď, s písní "The Hive". Je strašně těžké určit, která skladba z alba je ta nej, všechny jsou super, ale kdybych tedy měl volit, asi bych se přiklonil právě k "The Hive". To samé si ostatně nejspíš myslel i Oliver Lieb, jinak by tuhlu skladbu pojmenoval jinak. Nadčasový zvuk, neagresivní, ale přesto progresivní a vysoce taneční, k tomu spousta vaše obzory rozšiřujících zvuků a natranclých ploch, to vše je "The Hive", hlavní skladba alba (ukázka).

"Infectious #1" otevírá druhou polovinu alba a jestliže ta první byla originální a jedinečná, tak ta druhá je temnější, tak trochu deep, ale přesto také originální a ve finále tedy opět jedinečná. Tady už jde veškerá legrace a funky styl z některých skladeb první poloviny alba stranou, s pomocí této a i následujících písní vyjadřuje Oliver Lieb svoje nejhlubší myšlenky a pocity. Musí být opravdu velmi hluboké. "Infectious #2" tak dokončí nákazu, kterou začala šířit předchozí skladba. Je to skutečně velmi temná hudba a je docela možné, že se někomu nebude až zas tak líbit. Třeba taková skladba "Brainwash" je sice spolehlivým výplachem vašich mozkových buněk, ale asi jinak, než byste čekali. V tento moment jakoby si OL zahrával s nečím zakázaným, s něčím, čemu je radno se vyhýbat (ukázka). Je to pravý opak první poloviny alba, kde se OL snažil vyburcovat nás z letargie a nutí nás svými skladbami, abychom přemýšleli o smyslu života, o planetě, kterou obýváme, kde se snažil, abychom nemysleli omezeně, ale v širším úhlu na věc. První tři skladby z druhé poloviny alba, tedy "Infectious #1", "Infectious #2" a "Brainwash", působí naprosto kontrastně, jsou depresivní a nutí vás hledět do svého nitra, na černé věci, které máte uloženy ve vaší duší a bojíte se je vyvolávat. Maličko optimističtěji působí desítka "Everon", která nám dává jakýsi střízlivý pohled na svět i sebe sama, která nám říká, že realitu je nutné brát takovou jaká je a že za všechny černé věci si může člověk sám a je tedy na člověku, aby je přetvořil zpátky na věci bílé. K tomu ale potřebujete někoho, kdo vaší zmatené duši ukáže směr a poradí vám v těžkém začátku, kudy na to. "Chieftain" je ten, kdo vám podá pomocnou ruku, kdo vám dodá novou naději (ukázka). Zbytek je ale již jen a pouze na vás, na vašich schopnostech. Když to dokážete a vymažete ze své duše všechny černé věci, po kterých netouží žádný člověk, dostane se vám odměny v podobě písně "Liquid". Ta je vysvobozením vaší duše a zároveň s tím i outrem tohoto alba.

ZHODNOCENÍ: Jsem velmi rád, že mě moje očekávání, jež jsem vložil do alba "The Hive", nezklamalo. Oliver Lieb je jedním z mála umělců, kteří svojí hudbou vyjadřují svoje myšlenky a dokazuje nám, že i on, ač je geniální producent, je jenom člověk. Člověk, který má svoje radosti i starosti, který se snaží udělat svět lepším, aby i naši potomci měli kde žít, kterému se to ale na druhou stranu ne vždy daří a i on propadá občas depresivním myšlenkám a možná i lítosti nad tím, že jedinec sám o sobě nedokáže vlastně nic. Album "The Hive" je poznášející, melancholické, motivující i depresivní. Je lidské ...

Tracklist:
01 Loose ends           09:29
02 Down to Earth       10:11
03 Saviour                  07:34
04 Black currant         07:35
05 Goddess                08:46
06 The Hive                08:32
07 Infectious #1          05:27
08 Infectious #2          03:47
09 Brainwash              03:19
10 Everon                    04:58
11 Chieftain                 05:27
12 Liquid                      01:48

Special thanx to jaydee za poskytnutí alba k recenzi.

Extra: Jako bonus je pro ty z vás, kteří dočetli recenzi až sem, je TADY ke stažení v recenzi zmiňovaná legendární skladba "Hidden Sun of Venus". Jako další bonus je TADY odkaz na stránky, kde si můžete album "The Hive" objednat na CD za skvělých 22,50 euro včetně poštovného. Stačí vám kreditní karta EC / MC nebo VISA. Navíc na stránkách je rovněž speciální nabídka pro všechny fanoušky Oliver Lieba, za suprových 38 euro si každý z vás může objednat všechny předchozí L.S.G. alba na CD (tj. 2, Rendevous In Outer Space, Into Deep a Black Album), to je jedním slovem fantazie!