Není
na světě mnoho umělců, kteří by si udržovali vysoký standard po celou
svoji profesionální kariéru. Naprosto stejná situace panuje v taneční
hudbě. Určitě to sami dobře znáte, jednoho krásného dne se zničehonic
objeví velký hit, který se posléze hraje ve většině rádií, umělec je zván
do TV show a brzy po singlu vychází debutové album, druhý a třetí singl.
Většina těchto projektů má ale jedno společné. S každou nově vydanou skladbou
jde kvalita dolů, někdy až nepříjemně rychle. Asi jako jinde, i v tranceové
progresivní hudbě by se dali umělci, kterých se toto netýká, spočítat
na prstech možná i jedné ruky. Jedním z nich je německý dj a producent
Oliver Lieb, a za to dám klidně ruku do ohně .) Kdo jiný nás zásobuje
tak originálním, neotřelým a nadčasovým zvukem, který se hraje v klubech
i několik let po svém vydání? Oliver Lieb se narodil v roce 1969, žije
ve Frankfurtu a hudbu skládá od konce 80. let. Vyzkoušel si snad všechny
styly taneční hudby, techno, house, trance, electro nebo i eurodance,
zejména v počátku své kariéry. Za projekty jako Paragliders, S.O.L., Multiplicity,
The Ambush vs. Phools Inc., Arte Bionico, Spicelab, Force Legato a L.S.G
můžeme nalézt právě Liebovo jméno.
Projekt L.S.G., o kterém si díky nově vydanému albu budeme dnes
povídat, patří mezi Oliver Liebovi (odteď ve zkratce OL) nejbližší projekty,
on vlastně OL v jednom rozhovoru sám přiznal, že L.S.G. je jeho nejmilejší
dítko. První L.S.G. deska vyšla v roce 1993, dodnes jich světlo světa
spatřilo cca. dvacet. Úspěch přinesly skladby jako "Fragile",
"The Black Series 1.1, 2.1, 3.1", "Shecan" či "Risin"
nebo jedna z nejlepších skladeb od Lieba vůbec, "Hidden Sun of Venus".
Svého času vlastnil licenci na L.S.G. slavný label Hooj Choons, dnes ovšem
najdete většinu OL produkce pod značkou Superstition,
jíž je OL největším esem v rukávu. Rok 2002 znamená velký návrat projektu
L.S.G. 22. června totiž vyšlo na CD nové album "The Hive",
které na svých dvanácti skladbách slibuje kvalitní techno / trance zvuk,
v nezaměnitelném OL stylu. Zatímco poslední album "Into Deep"
bylo více experimentální a skládalo se ze stylů jako house, ambient či
downtempo, "The Hive" slibuje výhradně čistý progressive techno
/ trance zvuk, jak již bylo výše zmíněno. Já osobně jsem od alba očekával
hodně, dokonce jsem tajně věřil, že by se mohlo stát mým osobním albem
roku, byť jsme teprve v jeho polovině. Splnilo se moje očekávání? Pojďte
se podívat.
Prvním
kouskem alba je skladba "Loose ends". Úvodní takřka dvě
minuty fungují jako intro, tajemné zvuky, ponurá atmosféra, jednoduše
řečeno, vstupujeme do hnízda ( hive = hnízdo, mraveniště, úl) (ukázka).
Od druhé minuty nastoupí klasická OL basová linka, spustí se syntezátory
a páté minutě je z toho všeho povedená progresivně tranceová symfonie.
"Loose ends" je na úvod alba vhodně zvolenou skladbou, zkušenému
posluchači napoví co může očekávat. Již po první skladbě je tedy zřejmé,
že to s kvalitou alba dopadne dobře, protože dvanáct skladeb není zase
tolik a jako druhý argument můžeme přičíst to, že L.S.G. je Liebův top
projekt. S druhou písní v pořadí, "Down to Earth", se
tyto domněnky potvrdí. Více než deset minut dlouhý song je zahuštěný táhlými
tranceovými plochami, při kterých vás bude mrazit v zádech (ukázka).
Zejména kolem páté minuty je toto mrazení tak silné, že mě nutí k úvahám
typu, proč jsou na sebe lidé zlí, dělají si naschvály, proč to a proč
ono ... Na kladení otázek je "Down to Earth" ideální. Právě
ve skladbě jako je tato, OL ukazuje, proč je jeho tvorba tak ojedinělá,
tak geniální. Další, a troufám si tvrdit, že potěšující zprávou, je fakt,
že album je namixované, tj. nejsou pauzy mezi jednotlivými skladbami.
Takže zatímco nám pomalu končí "Down to Earth", o slovo se již
aktivně hlásí trojka (rozuměj třetí skladba alba) "Saviour".
V překladu slovo znamená spasitel či zachránce a pokud tím autor myslel,
že s touto písní spasí všechny dosud nevěřící trance duše, pak se mu to
myslím povedlo. "Saviour" by mělo zaujmout snad každého, nadupaný
funky progressive trance, při kterém by se Liebovi fanoušci utancovali
k smrti, kdyby měli možnost tančit na "Saviour" v někde v klubu
(ukázka).
Briliantní dílko, lepší pojmenování asi nevymyslím. Tohle půjde poslouchat
i za pět, možná za deset let.
Ono
je ostatně celé album krokem do budoucnosti a ukazuje, jakým směrem se
bude taneční hudba ubírat, také. Skladba "Black currant"
toho budiž důkazem. Když jsem si před prvním poslechem alba četl tracklist,
tenhle název mě zaujal asi nejvíce. Promptně jsem si přeložil slůvko currant
a hle, skladba v překladu znamená "černý rybíz". Velmi zajímavé,
byl jsem opravdu zvědavý jak může vypadat skladba složená Oliver Liebem
jmenující se "černý rybíz". Věděl jsem, že to bude zcela jistě
neco speciálního, ale realita mi doslova vyrazila dech. Jde asi o nejvíce
experimentální skladbu, jakou na albu najdete. Není zde pravidelný beat,
je to prostě breakbeat tech-future-tranceová skladba, plná originálních
zvuků, které vás dostanou na kolena (ukázka).
On ten styl ostatně ani nejde definovat přesně, protože s takovouto hudbou
se opravdu nesetkáte každý den. Před poslechem jsem si opravdu nedokázal
představit, jak může znít skladba jmenující se "černý rybíz",
teď to již dokážu. Zní to super. Pátou skladbou v pořadí je "Goddess".
Tato skladba vyšla ještě před samotným albem na vinylové desce, stejně
jako skladby "The Hive / Saviour". Opět jde o stoprocentně kvalitní
kousek, ústředním motivem je tentokráte opakující se smyčka složená z
velmi netradičních zvuků, asi jako byste ... ne já opravdu nevím, tyhle
zvuky se nedají popsat slovy, mám pocit, že ty zvuky znám, ale možná tak
z minulého života, v současném světě je nedokážu přirovnat k ničemu (ukázka).
Tak, blížíme se k polovině alba, před námi je skladba s názvem "The
Hive", tedy stejným jako je název celého alba. Jakoby nás Oliver
Lieb schválně při předchozích pěti skladbách vodil za nos, jakoby to měl
celé dopředu promyšlené a chtěl nás do svého hnízda pustit až teď, s písní
"The Hive". Je strašně těžké určit, která skladba z alba je
ta nej, všechny jsou super, ale kdybych tedy měl volit, asi bych se přiklonil
právě k "The Hive". To samé si ostatně nejspíš myslel i Oliver
Lieb, jinak by tuhlu skladbu pojmenoval jinak. Nadčasový zvuk, neagresivní,
ale přesto progresivní a vysoce taneční, k tomu spousta vaše obzory rozšiřujících
zvuků a natranclých ploch, to vše je "The Hive", hlavní skladba
alba (ukázka).
"Infectious #1" otevírá druhou polovinu alba a jestliže
ta první byla originální a jedinečná, tak ta druhá je temnější, tak trochu
deep, ale přesto také originální a ve finále tedy opět jedinečná. Tady
už jde veškerá legrace a funky styl z některých skladeb první poloviny
alba stranou, s pomocí této a i následujících písní vyjadřuje Oliver Lieb
svoje nejhlubší myšlenky a pocity. Musí být opravdu velmi hluboké. "Infectious
#2" tak dokončí nákazu, kterou začala šířit předchozí skladba.
Je to skutečně velmi temná hudba a je docela možné, že se někomu nebude
až zas tak líbit. Třeba taková skladba "Brainwash" je
sice spolehlivým výplachem vašich mozkových buněk, ale asi jinak, než
byste čekali. V tento moment jakoby si OL zahrával s nečím zakázaným,
s něčím, čemu je radno se vyhýbat (ukázka).
Je to pravý opak první poloviny alba, kde se OL snažil vyburcovat nás
z letargie a nutí nás svými skladbami, abychom přemýšleli o smyslu života,
o planetě, kterou obýváme, kde se snažil, abychom nemysleli omezeně, ale
v širším úhlu na věc. První tři skladby z druhé poloviny alba, tedy "Infectious
#1", "Infectious #2" a "Brainwash", působí naprosto
kontrastně, jsou depresivní a nutí vás hledět do svého nitra, na černé
věci, které máte uloženy ve vaší duší a bojíte se je vyvolávat. Maličko
optimističtěji působí desítka "Everon", která nám dává
jakýsi střízlivý pohled na svět i sebe sama, která nám říká, že realitu
je nutné brát takovou jaká je a že za všechny černé věci si může člověk
sám a je tedy na člověku, aby je přetvořil zpátky na věci bílé. K tomu
ale potřebujete někoho, kdo vaší zmatené duši ukáže směr a poradí vám
v těžkém začátku, kudy na to. "Chieftain" je ten, kdo
vám podá pomocnou ruku, kdo vám dodá novou naději (ukázka).
Zbytek je ale již jen a pouze na vás, na vašich schopnostech. Když to
dokážete a vymažete ze své duše všechny černé věci, po kterých netouží
žádný člověk, dostane se vám odměny v podobě písně "Liquid".
Ta je vysvobozením vaší duše a zároveň s tím i outrem tohoto alba.
ZHODNOCENÍ: Jsem velmi rád, že mě moje očekávání, jež jsem vložil
do alba "The Hive", nezklamalo. Oliver Lieb je jedním
z mála umělců, kteří svojí hudbou vyjadřují svoje myšlenky a dokazuje
nám, že i on, ač je geniální producent, je jenom člověk. Člověk, který
má svoje radosti i starosti, který se snaží udělat svět lepším, aby i
naši potomci měli kde žít, kterému se to ale na druhou stranu ne vždy
daří a i on propadá občas depresivním myšlenkám a možná i lítosti nad
tím, že jedinec sám o sobě nedokáže vlastně nic. Album "The Hive"
je poznášející, melancholické, motivující i depresivní. Je lidské ...
Tracklist:
01 Loose ends 09:29
02 Down to Earth 10:11
03 Saviour 07:34
04 Black currant 07:35
05 Goddess 08:46
06 The Hive 08:32
07 Infectious #1 05:27
08 Infectious #2 03:47
09 Brainwash 03:19
10 Everon 04:58
11 Chieftain 05:27
12 Liquid 01:48
Special thanx to jaydee
za poskytnutí alba k recenzi.
Extra: Jako bonus je pro ty z vás, kteří dočetli recenzi až sem,
je TADY
ke stažení v recenzi zmiňovaná legendární skladba "Hidden Sun
of Venus". Jako další bonus je TADY
odkaz na stránky, kde si můžete album "The Hive" objednat
na CD za skvělých 22,50 euro včetně poštovného. Stačí vám kreditní karta
EC / MC nebo VISA. Navíc na stránkách je rovněž speciální nabídka pro
všechny fanoušky Oliver Lieba, za suprových 38 euro si každý z vás může
objednat všechny předchozí L.S.G. alba na CD (tj. 2, Rendevous In Outer
Space, Into Deep a Black Album), to je jedním slovem fantazie!
|