Dnešním dnem končí mýtus, že TrancemasterCZ píše a recenzuje jenom německou produkci, protože jak už napovídá název článku, můžete se těšit na recenzi žhavého debutového alba projektu System F ( www.system-f.com ), což německá produkce není, jak jistě každý víte.
System F vznikl v roce 1999, kdy lidé v klubech na západ od nás "trancovali" na skladbu "Out of the blue". Za projektem stojí velmi známý dj Ferry Corsten ( www.ferry-corsten.com ), 26-letý chlapík z holandského přístavního města Rotterdam. Corsten se věnuje hudbě a tranceu již 8 let, tj. od svých 18 let, jestli umím dobře počítat. Právě skladbou "Out of the blue" se Corsten hodně proslavil a odstartoval tak rovněž svoji skvělou kariéru dj-je.
Pojďme se ale raději věnovat albu "Out Of the blue", které vychází v Holandsku právě dnes, 26.3.2001. Jak už jsem naznačil, jde o debutové album, které navazuje na singly "Out of the blue" z roku 1999 a "Cry" z roku 2000. Na CD najdeme celkem 13 skladeb v celkové délce 78:51 minuty.

Album otevírá skladba "Lost in motion", která vám dá jasně najevo, že těch skoro 80 minut, které jsou před námi, bude skutečně o tranceu a ne o něčem jiném. Žádné intro, jak bývá na takových albech zvykem, ale rovnou hodně povedená skladba s "včeličkama" na pozadí. Když si představím, jak ležím v trávě na louce u lesa, dívám se na modrou oblohu s bílými obláčky, vedle mě leží nějaká skvělá dívka a hraje nám k tomu "Lost in motion", tak věřte nebo ne, ale nějak takhle si představuju ráj !. "Lost in motion" není žádná klubovka, na to není tenhle song tolik tvrdý a akční, ale na poslech je to naprosto ideální skladba.
Uchvácen z první skladby si ani nevšimnu, že začíná skladba "Indian summer", druhá písnička alba. Jak název napovídá, z louky u šumavského lesa, kde jsme snili s přítelkyní, cestujeme časem někam o 300 a více let zpátky, kdy americký kontinet obývali ještě indiáni. Takřka celou skladbou nás provází indiánský popěvek neznámé zpěvačky, na pozadí samozřejmě nechybí snivá trance ploška, to vše v podobném rytmu jako první skladba "Lost in motion". Opět jsme v rájí, ale v jiném časovém prostoru. Svět není zkažený a všichni se máme rádi, přesně takovéhle pocity ve mně evokuje "Indian summer".
Možná si začínáte říkat, že snění je sice ok, ale chtělo by to taky nějaký pořádný odvaz. Tak přesně pro vás je tu třetí skladba alba, první hit celého projektu, písnička "Out of the blue". Hypnotická pulsující trance smažba, která se mi líbí i teď v roce 2001. Je to, jako byste byli v tranceovém ráji a v tom ráji se konala ještě Trance Energy pro vyvolené !

Máme za sebou první tři skladby ze třinácti a možná si říkáte, že už jsme se odvázali a popřemýšleli o životě a další skladby už nás ničím nepřekvapí. Óo jak se pletete. Čtvrtou skladbou je takřka osmiminutový kousek "Elevate", která nás přenese zpátky na začátek 21. století. Nemá cenu říkat, že to je naprosto famózní písnička, to musíte prostě slyšet. Exstatické plochy vyšroubované až na maximum, pohodový progresivnější rytmus, ano, tohle už by kluby snesly naprosto v pohodě, ostatně Ferry Corsten tenhle track ve svých setech dost často hraje.
Protože od začátku alba jenom tranceujeme a neměli jsme možnost si ani na vteřinu vydechnout, jistě nám přijde vhod další kousek s názvem "Insolation". V překladu tohle slovo znamená něco jako léčba sluncem nebo slunění. Nikdy jsem sice u moře nebyl, ale představa, jak ležím na nějaké odlehlé pláži, začíná večer, slunce zapadá, šumí mořský příboj a nad hlavou poletují ptáci je také dokonalá a nemá chybu. "Insolation" je báječna chill-out skladba, která nás uklidní a zároveň dodá sílu na další dávku trance extáze, která na nás čeká v následujících skladbách.
Šestka vyšla na druhý singl "Cry". Tady Ferry Corsten spolupracoval se zpěvačkou Saskii Lie Atjam, která nazpívala tento silný vokál, který opět doplňuje Corstenův typický trance sound.
Mě osobně se tenhle song zas až tolik nelíbí, skladby před a po "Cry" jsou rozhodně lepší podle mě.

Třeba hned následující skladba s názvem "Needlejuice". Žádný srdcervoucí vokál jako v "Cry", ale seriózní, na Corstena dost progresivní sound. Opravdu zajímavé zvuky se povedlo Corstenovi dát dohromady do tohoto podle mě nejprogresivnějšího songu celého alba. Žádná sladká melodie, možná že takovýmto směrem se bude trance ubírat v dalších letech, docela tomu věřím. "Needlejuice" hraje Ferry taktéž velmi často ve svých setech.
Další písnička v pořadí, "Soul on soul", je zároveň novým singlem Systemu F a tento singl vychází víceméně ve stejnou dobu jako album. Zatímco na druhém singlu byl ženský vokál, na "Soul on soul" zazní mužské vokály od Marc Almonda. Trochu mi tato skladba připomíná projekt Green Court a upřímně řečeno, albová verze se mi vůbec nelíbí. Stupidní opakování "soul on soul, soul on soul" mě teda do žádného ráje jako předchozí skladby nepřivádí. Škoda, že je tento song na albu, dost ho kazí podle mě. Co nejrychleji utíkám od "Soul on soul" k další skladbě.
A tou není nic jiného, než píseň "Exhale", kterou Corsten složil společně s dalším známým holandským dj-jem a producentem Armin van Burrenem. No, věčná škoda, že např. tato skladba nevyšla jako nový singl místo té trapné skladby "Soul on soul". Většina z vás předpokládám "Exhale" zná, takže víte, jaký maxi uplifting tranceový kousek to je. O kvalitě se polemizovat nedá, nicméně si neodpustím malou poznámku, že kdyby nebylo "Exhale" tak možná až přehnaně sladké, byl by to možná nejlepší song alba. Takhle je to "jenom" výborný (euro)trance. Zřejmě měl při skládaní skladby větší slovo Corsten, protože Armin van Burren by podle mě takovou přeslazenou melodii nepovolil.

Ve fotbale platí, že desítku nosí jenom ti nejlepší hráči mužstva. Přeneseno na album "Out of the blue" to znamená, že nejlepším kouskem alba je desátá skladba "Solstice".
Podmanivá melodie, jedinečné trance úrovně vygradované k dokonalosti, to je "slunovrat", který se Corstenovi vážně povedl. Žádný průměrný ženský nebo mužský vokál, ale čistý tranceeee celou dobu. Skladby jako je tato, mě vždy utvrzují v tom, že poslouchám tu nejdokonalejší hudbu, která na Zemi vzniká. Nejpropracovanější, nejkrásnější, hudbu která mě přivádí do ráje a díky které nepotřebuju zkoušet nějaké drogy nebo tak něco.
Jedenáctým songem je "Mode confusion". Je orientovám víc progresivně, je jasné, že po "Solstice" musí přijít trošku změna. Asi od páté minuty se to ale pěkně rozjede a opět je to hodně dobrá písnička. V takovém skoro až industriálním duchu, ale proč ne ? Alespoň Costen ukazuje, že umí dělat i jiné věci, než nádherné trance hity.
Předposlední skladbou je 4:20 min. trvající "The Game". Tady Corsten opět experimentuje se zvuky a výsledkem je takový trance disko hybrid. Je z toho zvuku cítit Holandsko, ale asi tak 7 let staré, je to pomalu takový Technohead's sound. Jednoduché zvuky, do toho dance basy, opravdu taková easy skladba, hodně netradiční v porovnání se zbývajícími songy.

A jsme na konci trance výletu, poslední, třináctou skladbou je opět "Cry", tentokráte ale v "unplugged" verzi. Ta je moc dobrá, rozhodně lepší, než v samotmém singlu. Kdybych měl nějaké osobní problémy, tak bych tuhle verzi určitě neposlouchal, protože riziko, že by mě dohnala k slzám, je hodně velké.

ZHODNOCENÍ: Don't cry, sežeňte si tohle album, protože je to asi to nejlepší, co v tomto roce zatím vyšlo. Ferry Corsten patří k předním představitelům holadské trance scény a na albu je to hodně znát. Kromě jedné, dvou skladeb, které do alba podle mě příliš nezapadají, je album "Out of the blue" výbornou ukázkou současného moderního tranceu.
TrancemasterCZ

Total: 78:51