Dnešním
dnem končí mýtus, že TrancemasterCZ píše a recenzuje jenom německou produkci,
protože jak už napovídá název článku, můžete se těšit na recenzi žhavého
debutového alba projektu System F ( www.system-f.com
), což německá produkce není, jak jistě každý víte.
System F vznikl v roce 1999, kdy lidé v klubech na západ od nás "trancovali"
na skladbu "Out of the blue". Za projektem stojí velmi známý
dj Ferry Corsten ( www.ferry-corsten.com
), 26-letý chlapík z holandského přístavního města Rotterdam. Corsten
se věnuje hudbě a tranceu již 8 let, tj. od svých 18 let, jestli umím
dobře počítat. Právě skladbou "Out of the blue" se Corsten hodně
proslavil a odstartoval tak rovněž svoji skvělou kariéru dj-je.
Pojďme se ale raději věnovat albu "Out Of the blue", které vychází
v Holandsku právě dnes, 26.3.2001. Jak už jsem naznačil, jde o debutové
album, které navazuje na singly "Out of the blue" z roku 1999
a "Cry" z roku 2000. Na CD najdeme celkem 13 skladeb v celkové
délce 78:51 minuty.
Album otevírá skladba "Lost in motion", která vám dá jasně
najevo, že těch skoro 80 minut, které jsou před námi, bude skutečně o
tranceu a ne o něčem jiném. Žádné intro, jak bývá na takových albech zvykem,
ale rovnou hodně povedená skladba s "včeličkama" na pozadí.
Když si představím, jak ležím v trávě na louce u lesa, dívám se na modrou
oblohu s bílými obláčky, vedle mě leží nějaká skvělá dívka a hraje nám
k tomu "Lost in motion", tak věřte nebo ne, ale nějak takhle
si představuju ráj !. "Lost in motion" není žádná klubovka,
na to není tenhle song tolik tvrdý a akční, ale na poslech je to naprosto
ideální skladba.
Uchvácen z první skladby si ani nevšimnu, že začíná skladba "Indian
summer", druhá písnička alba. Jak název napovídá, z louky u šumavského
lesa, kde jsme snili s přítelkyní, cestujeme časem někam o 300 a více
let zpátky, kdy americký kontinet obývali ještě indiáni. Takřka celou
skladbou nás provází indiánský popěvek neznámé zpěvačky, na pozadí samozřejmě
nechybí snivá trance ploška, to vše v podobném rytmu jako první skladba
"Lost in motion". Opět jsme v rájí, ale v jiném časovém prostoru.
Svět není zkažený a všichni se máme rádi, přesně takovéhle pocity ve mně
evokuje "Indian summer".
Možná si začínáte říkat, že snění je sice ok, ale chtělo by to taky nějaký
pořádný odvaz. Tak přesně pro vás je tu třetí skladba alba, první hit
celého projektu, písnička "Out of the blue". Hypnotická pulsující
trance smažba, která se mi líbí i teď v roce 2001. Je to, jako byste byli
v tranceovém ráji a v tom ráji se konala ještě Trance Energy pro vyvolené
!

Máme za sebou první tři skladby ze třinácti a možná si říkáte, že už jsme
se odvázali a popřemýšleli o životě a další skladby už nás ničím nepřekvapí.
Óo jak se pletete. Čtvrtou skladbou je takřka osmiminutový kousek "Elevate",
která nás přenese zpátky na začátek 21. století. Nemá cenu říkat, že to
je naprosto famózní písnička, to musíte prostě slyšet. Exstatické plochy
vyšroubované až na maximum, pohodový progresivnější rytmus, ano, tohle
už by kluby snesly naprosto v pohodě, ostatně Ferry Corsten tenhle track
ve svých setech dost často hraje.
Protože od začátku alba jenom tranceujeme a neměli jsme možnost si ani
na vteřinu vydechnout, jistě nám přijde vhod další kousek s názvem "Insolation".
V překladu tohle slovo znamená něco jako léčba sluncem nebo slunění. Nikdy
jsem sice u moře nebyl, ale představa, jak ležím na nějaké odlehlé pláži,
začíná večer, slunce zapadá, šumí mořský příboj a nad hlavou poletují
ptáci je také dokonalá a nemá chybu. "Insolation" je báječna
chill-out skladba, která nás uklidní a zároveň dodá sílu na další dávku
trance extáze, která na nás čeká v následujících skladbách.
Šestka vyšla na druhý singl "Cry". Tady Ferry Corsten spolupracoval
se zpěvačkou Saskii Lie Atjam, která nazpívala tento silný vokál, který
opět doplňuje Corstenův typický trance sound.
Mě osobně se tenhle song zas až tolik nelíbí, skladby před a po "Cry"
jsou rozhodně lepší podle mě.

Třeba hned následující skladba s názvem "Needlejuice". Žádný
srdcervoucí vokál jako v "Cry", ale seriózní, na Corstena dost
progresivní sound. Opravdu zajímavé zvuky se povedlo Corstenovi dát dohromady
do tohoto podle mě nejprogresivnějšího songu celého alba. Žádná sladká
melodie, možná že takovýmto směrem se bude trance ubírat v dalších letech,
docela tomu věřím. "Needlejuice" hraje Ferry taktéž velmi často
ve svých setech.
Další písnička v pořadí, "Soul on soul", je zároveň novým singlem
Systemu F a tento singl vychází víceméně ve stejnou dobu jako album. Zatímco
na druhém singlu byl ženský vokál, na "Soul on soul" zazní mužské
vokály od Marc Almonda. Trochu mi tato skladba připomíná projekt Green
Court a upřímně řečeno, albová verze se mi vůbec nelíbí. Stupidní opakování
"soul on soul, soul on soul" mě teda do žádného ráje jako předchozí
skladby nepřivádí. Škoda, že je tento song na albu, dost ho kazí podle
mě. Co nejrychleji utíkám od "Soul on soul" k další skladbě.
A tou není nic jiného, než píseň "Exhale", kterou Corsten složil
společně s dalším známým holandským dj-jem a producentem Armin van Burrenem.
No, věčná škoda, že např. tato skladba nevyšla jako nový singl místo té
trapné skladby "Soul on soul". Většina z vás předpokládám "Exhale"
zná, takže víte, jaký maxi uplifting tranceový kousek to je. O kvalitě
se polemizovat nedá, nicméně si neodpustím malou poznámku, že kdyby nebylo
"Exhale" tak možná až přehnaně sladké, byl by to možná nejlepší
song alba. Takhle je to "jenom" výborný (euro)trance. Zřejmě
měl při skládaní skladby větší slovo Corsten, protože Armin van Burren
by podle mě takovou přeslazenou melodii nepovolil.

Ve fotbale platí, že desítku nosí jenom ti nejlepší hráči mužstva. Přeneseno
na album "Out of the blue" to znamená, že nejlepším kouskem
alba je desátá skladba "Solstice".
Podmanivá melodie, jedinečné trance úrovně vygradované k dokonalosti,
to je "slunovrat", který se Corstenovi vážně povedl. Žádný průměrný
ženský nebo mužský vokál, ale čistý tranceeee celou dobu. Skladby jako
je tato, mě vždy utvrzují v tom, že poslouchám tu nejdokonalejší hudbu,
která na Zemi vzniká. Nejpropracovanější, nejkrásnější, hudbu která mě
přivádí do ráje a díky které nepotřebuju zkoušet nějaké drogy nebo tak
něco.
Jedenáctým songem je "Mode confusion". Je orientovám víc progresivně,
je jasné, že po "Solstice" musí přijít trošku změna. Asi od
páté minuty se to ale pěkně rozjede a opět je to hodně dobrá písnička.
V takovém skoro až industriálním duchu, ale proč ne ? Alespoň Costen ukazuje,
že umí dělat i jiné věci, než nádherné trance hity.
Předposlední skladbou je 4:20 min. trvající "The Game". Tady
Corsten opět experimentuje se zvuky a výsledkem je takový trance disko
hybrid. Je z toho zvuku cítit Holandsko, ale asi tak 7 let staré, je to
pomalu takový Technohead's sound. Jednoduché zvuky, do toho dance basy,
opravdu taková easy skladba, hodně netradiční v porovnání se zbývajícími
songy.

A jsme na konci trance výletu, poslední, třináctou skladbou je opět "Cry",
tentokráte ale v "unplugged" verzi. Ta je moc dobrá, rozhodně
lepší, než v samotmém singlu. Kdybych měl nějaké osobní problémy, tak
bych tuhle verzi určitě neposlouchal, protože riziko, že by mě dohnala
k slzám, je hodně velké.
ZHODNOCENÍ: Don't cry, sežeňte si tohle album, protože je to asi to nejlepší,
co v tomto roce zatím vyšlo. Ferry Corsten patří k předním představitelům
holadské trance scény a na albu je to hodně znát. Kromě jedné, dvou skladeb,
které do alba podle mě příliš nezapadají, je album "Out of the blue"
výbornou ukázkou současného moderního tranceu.
TrancemasterCZ
01.
02.
03.
04.
05.
06.
07.
08.
09.
10.
11.
12.
13. |
Lost In Motion
Indian Summer
Out of the blue
Elevate
Insolation
Cry
Needlejuice
Soul On Soul
Exhale
Solstice
Mode confusion
The Game
Cry Unplugged |
08:12
05:57
03:54
07:49
06:44
04:17
06:36
07:14
07:11
03:45
07:12
04:20
05:40 |
Total: 78:51
|