Tak a je to tady. Zatím nejočekávanější album tohoto roku se konečně objevilo na trancovém světle božím a my se tedy můžeme podívat, co pro nás světová jednička v oboru djském Tijs Verwest alias Tiësto připravil. Album Just Be provázel samozřejmě velký hype, který vytvářeli ať už sami Tiëstovi fans a nebo djův management. Můžete si myslet, že Tiësto pořádně neumí produkovat a že k tomu vždy potřebuje někoho dalšího, že mu chybí dar inteligence, ale i kdyby tohle všechno byla pravda, nemůžete mu upřít obrovskou slávu a s tím spojené nemalé očekávání jeho nového (v pořadí druhého po In My Memory) uměleckého alba. Je jasné, že se najde spousta lidí s odlišnými názory, ale moje recenze by aspoň mohla trochu ukázat, jak to vidí jeden z vás a jestli se pro něho očekávání splnila. Předem uvedu, že Tiësto patří mezi moje velmi oblíbené dje a producenty, jeho Flight 643, Lethal Industry nebo remixy k Oakenfoldově Southern Sun či Delerium - Silence považuji za milníky v historii taneční hudby (nebo alespoň tranceu). Pokusím se tedy popsat, co si myslím o každé z celých deseti skladeb na Just Be.

01 Forever Today - Asi emočně nejsilnější pasáž celého alba (spolu se závěrem alba). Tiësto tu pomalu graduje a rozehrává nádhernou smyčcovou melodii, která mi připomíná kousky z filmové hudby (a nejspíše původně opravdu filmovou je, předlohu měl Tiësto v Terminatorovi II) - ovšem nikoli ve zlém, vše je v téhle části téměř dokonalé a velmi povedené (ukázka). Zádrhel nastává, když smyčce dozní - objeví se pro mě trochu nepadnoucí tvrdší samply a rozjede se typický Tiëstův sound známý třeba právě z Adagia. Po několika minutách následuje breakdown a ona geniální melodie ze začátku skladby - tentokrát v podání syntezátorových nástrojů.. Už to není zdaleka taková síla, když se znovu objeví beaty, je melodie podle mě příliš nevýrazná a jemná, hodilo by se k ní trochu silnější zpracování.. Každopádně se jedná o pro mě nejpovedenější track z těch na albu poprvé prezentovaných. Ještě chybí dodat, že s Tiëstem na Forever Today spolupracoval Geert Huinink, kterého z poslední doby známe třeba z tech-trancového remixu 2nd Skin od Paula Mendeze.

02 Love Comes Again - Tady así není moc co říkat a popisovat. Je tu výrazná podobnost s Trafficem - hlavně co se týče basové linky a hlavního motivu. BT přidal svůj vokál, který k skladbě sedne a také pár hodně zajímavých samplů, které celou věc oživují a odlišují od ostatní výhradně Tijsovy produkce. Spolu s tím, jak skladba postupuje, přichází čas onoho "Trafficového" motivu.. Ten je opět jednoduchý, ale dokonalý - a hlavně perfektně fungující na party. Jde sice o stále se opakující tři čtyři tóny, ale v jednoduchosti je v tomto případě ohromná síla. Na party zatím djs spíše hrají remix od geniálního producentského dua Mark Norman, ale i originál je zřejmě tím téměř nejlepším, co nám v nynější době Tiësto nabízí. Kdyby v podobném duchu (ukázka) byla i většina celého alba, byl bych spokojen.

03 Traffic - Já osobně bych tento track na album nezařazoval (jde ale o zřejmou nutnost s ohledem na Love Comes Again, které je v podobném duchu), ale je to v podstatě sázka na jistotu a reprezentuje velmi výstižně současný Tiëstův styl. Asi není, co popisovat, tenhle track jste všichni slyšeli nejméně milionkrát - všichni o něm taky víme, že významným způsobem ovlivnil taneční (potažmo tranceovou) scénu a že patří hlavně na gramec a na party.

04 Sweet Misery - Tady přichází maličko shock. BPM tu téměř klesá na úroveň hip-hopového tempa, ovšem naštěstí je to jediná věc, kterou má tento track s černošským stylem společnou. Poprvé v albu narážíme na hlas Kirsty Hawkshaw, kterou si vybral Tiësto ke spolupráci - zpěvačka s ním bude jezdit i po release parties. Hlásek je to opravdu pěkný, ovšem nijak výrazný. Těžko říct, jak tuto píseň charakterizovat a zařadit - asi jako "inteligentní pop s Tiëstovými samply" (ukázka). Svým způsobem má tento track trancovou skladbu, je tam i náznak jakési syntezátorové melodie. Celkově nijak moc výrazné - Tiëstovy samply mi v tomhle cajdáku moc nesednou. Melodie je lehoučce nadprůměrná. Sweet Misery ovšem splňuje jedno z očekávání - Tiësto se snaží o stylovou různorodost (podobně jako Dyk v Reflections nebo Corsten v Right Of Way), což mi zrovna není moc po chuti. Je to asi daň za Tiëstovu popularitu. Když si kupuju album tranceového producenta, tak prostě nechci, aby tam bylo něco takového - navíc, pokud se nejedná o výjimečný kousek.

05 Nyana - Ano ano, stará známá Nyana.. Kolikrát jsme ji už slyšeli v nejrůznějších mistrových setech.. Dokonce na českých Creamfields nám ji zahrál. Není pochyb o tom, že jde o absolutně kvalitní track, Tiësto v něm vytváří nezaměnitelnou atmosféru, která je maximálně originální. Jde tu samozřejmě i o to, aby byl track okamžitě po zvuku rozpoznatelný a lehce identifikovatelný. Nyana je jedním z pár drahokamů na tomhle albu, jde mimo jiné o dosud oficiálně nevyšlý track (ani na (promo) vinylu!), takže kompletní verzi si fanoušci mohou vychutnat poprvé (ukázka).

06 UR - Zvláštní název, zvláštní píseň a znovu se tu velmi zpomalovalo. Intro tracku zařizuje pánský vokál (patří jistému Mattu Halesovi, vystupujícím také pod pseudonymem Aqualung) a jemný nájezd pomalé popové balady. Kdyby mi někdo řekl, že tohle je Tiësto, tak se mu vysměju do očí, ale je tomu tak.. Znovu je tu jistý náznak melodie mimo vokál, nejde ovšem opět o nic, co by mě zvedalo ze židle. Tentokrát jsou typické Tiëstovy zvuky opravdu úplně vynechány, což je asi ku prospěchu věci. Je to taková pohodička na poslech (ukázka).

07 Walking On Clouds - Walking On Clouds je věcí, která by, pokud si dobře vzpomínám, měla v blízké době oblažovat naše uši v reklamě na Coca Colu a kterou Tiësto produkoval s Joshem Gabrielem z Andain. Beaty jsou tu už celkem běžně trancově rychlé, jen basová linka mi zvukově moc nesedí, brzo se začne ozývat dámský vokálek zmiňované Kirsty Hawkshaw, který občas zazpívá pěkně vysoko. Znovu nejde o nijak melodicky zajímavý track. Nějak tam pořád chybí určitá chytlavost. Navíc tenhle styl trancu mě opravdu moc neoslovil, v podstatě jde o jemný trancík, ale některé zvláštní samply mi tam vůbec nesednou, od Tiësta bych čekal něco jiného, něco co má nějaký ucelený projev, tohle je takový trochu zvláštní hybrid. V reklamě to ale vadit nebude (ukázka).

08 A Tear In The Open - Znovu offbeatové intro obohacené o vokál Kirsty Hawkshaw, který spíše beze slov kreslí lehce orientální atmosféru. Pomalu se objeví opět takové "zamlžená" basovka, posléze i beaty. Track má tentokrát i docela náboj, ačkoli jde opět o jemnější záležitost. V breakdownu se objeví synťáková melodie, která je zase mírně divná a neuchvacující. Posléze to vše trochu zachraňuje Kirsty svým vokálem. Průměrná skladba, pro mě asi zajímavější než Walking On Clouds.

09 Just Be - Titulní píseň a znovu vokál Kirsty. Tentokrát vše začíná beaty a postupně graduje poměrně zajímavá melodie - opět jde o klidnější, poslechovou záležitost. Vokálová melodie kupodivu není tak "divná" jako v minulých případech a docela pěkně "nabírá na síle". Breakdown probíhá podle klasických trancových pravidel, vokál - po něm melodie, která je kvalitní a do tracku "pasuje". Perfektní to není, ale jisté oživení po předcházejících experimentech to bezpochyby je. (ukázka)

10 Adagio For Strings - Tady se posouváme konečně do trancu, který od Tiësta z poslední době dobře známe. Temný, ale zároveň nádherně upliftový remix hojně předělávané klasiky od Samuela Barbera vás chytí a svojí originalitou nepustí. Takhle má vypadat remix - mírně porušuje některá pravidla trancu a vůbec předělávání věcí z klasiky. Pro mě osobně je tahle Tiëstova práce na Adagiu pořád níž než ta Corstenova, ale ten rozdíl je velmi malý, pan Verwest dokázal remix perfektně vystavět a emocionálně vygradovat. V podstatě nejlepší track na albu! A také nejočekávanější.

Celkové hodnocení: Upřímně řečeno, čekal jsem víc. Víc všeho. Možná i víc tracků, víc energie, víc Tiësta, tak jak ho známe.. Jsou tu samozřejmě věci, které jsou nebo byly obrovskými hity (a na kterých album stojí), ale to ostatní je z většiny pouze taková nemastná neslaná omáčka kolem (výjimka ovšem první symfonický track Forever Today nebo i Just Be), kterou prostě Tijsovi Verwestovi nesežeru. Možná, že Tiëstovi hardcore fans budou nadšeni, mě se ale asi tohle šílenství týkat nebude - jen tady kroutím hlavou nad věcmi jako A Tear In The Open nebo Sweet Misery, které jsou pro mě tak podivně zvláštní a tak nějak si je nedokážu s Tiëstem spojit. Omlouvám se všem hardcore Tiësto fans, ale tohle mě prostě nevzalo. Už se ale moc těším, až zase někde prozatimní jedničku na djském poli uvidím a uslyším točit vinyly, užiju si jeho umění a takové věci jako Love Comes Again, které patří na party. Jinak se ale bojím, že cd s názvem Just Be se u mě v přehrávači nebude moc otáčet.