Sobota dne 18. února 2006, den, který v jinak chladném měsíci, jaký únor bezesporu jest, sliboval rozehřát srdce každého příznivce elektronické muziky, jenž poctil svou návštěvou hlavní město naší země a párty Transmission, odehrávající se v hale hokejového týmu HC Sparta Praha. Ačkoliv sem dříve sdílel názor, že T-Mobile aréna není pro párty takového typu vhodná, byl sem přesvědčen o opaku. Už jen samotný lineup sliboval nezapomenutelný zážitek, každý den těžko potkáte Mika a Ferryho.

20:00 - 21:30 Martin Gredner /CZ/
21:30 - 23:00 Quintin /NL/
23:00 - 01:00 M.I.K.E. /BE/
01:00 - 05:00 Ferry Corsten /NL/ - 4h set
05:00 - 06:30 Michael C /CZ/

Je sobota 18. únor 2006 8:00 - Po probuzení mě přivítalo krásně prosluněné únorové ráno. Po krátké snídani a několika standardních ranních procedurách sem si sbalil svých pár švestek a odebral se směrem k Ostravskému hlavnímu nádraží, kde sem měl společně s A.n.t.i.m osedlat modrého oře českých drah SC Pendolino. Inu musím uznat, že vlak je to vcelku pohodlný, na pohled ucházející a příjemně tichý , ale na druhou stranu není ničím výrazně zajímavý. Tolikrát proklamovaného obrovského zájmu o svezení pendolínem jsme se nedočkali, vlak zel prázdnotou. Cesta ubíhala vcelku rychle a i když jsme si to polovinu cesty šinuli pomalu jak šneci, byl sem příjemně překvapen, že cestu trvající 3 a půl hodiny vlak zvládl levou zadní na minutu přesně. Jediná věc, která mi opravdu vrtá hlavou je fakt, že vlak končí v zapadlé díře jménem Holešovice a né na Hlavním nádraží. Nicméně vzhledem k blízkosti nádraží a T-Mobile arény nám tato skutečnost přišla nesmírně vhod. Po příjezdu jsme využili jednu z blízkých restaurací k malému posilnění před další částí dne. Během několika málo chvil po posilnění se k nám přidala menší skupinka kamarádů z nejrůznějších koutů ČR. Krátce po sedmé hodině večerní jsme přesídlili do sousedního podniku abychom mohli sledovat Skoky na lyžích a hlavně hokejový zápas Česko - Finsko.

Je Sobota 18. únor 2006 22:30 - Vzhledem k nepříznivému vývoji zápasu Česko - Finsko a s blížícím se počátkem vystoupení pro mě jedné z hlavních hvězd tohoto večera M.I.K.A. jsme se přemístili do protilehlé T-Mobile arény, aby náš velký večer mohl už konečně začít. Už během cesty jsme spekulovali o tom, jaké to asi v aréně je, jelikož se parkoviště před halou pěkně otřásalo. U vchodu pro majitele "Obyčejných" vstupenek postával hlouček lidí bavících se "svým" způsobem. Fronta byla nulová a tak jsme prošli v poklidu. První minuty v aréně jsme věnovali pečlivému hledání šatny, abychom si mohli odložit přebytečné ošacení příruční zavazadla. Po krátkém hledání na sebe úspěch nenechal dlouho čekat, což bylo také příjemným zjištěním. Ono po celém areálu bylo šaten více než dost, což návštěvníci kvitovali s povděkem. Po krátké návštěvě šatny jsme spěchali na parket, jenž se nacházel v prostorách ledové plochy, abychom stihli alespoň závěr vystoupení Quintina. Ihned po příchodu na plochu sem byl překvapen množstvím pařících lidí, nemluvě o pocitu, jaký ve mně nechalo osvětlení, design hlavní stage, obří plátna za stageí, malé obrazovky v několika sloupech lemující levou a pravou stranu stage apod. Prostě paráda, s tímhle vybavením se opravdu daly dělat neskutečné kousky a Holandští VJ's Vision Impossible dokázali, že opravdu umí. Jediná věc, co nejen mě na celé vizuální stránce mrzela , bylo nedostatečné používání laseru, což byla opravdu škoda. Za několik málo minutek jme našli nejvhodnější místo na paření, přímo naproti hlavní stage, cca v 5 - 6 řadě. Ihned po příchodu na místo sem byl "rozmražen" žárem z plamenometných lamp nacházejících se na třech místech u pódia. Dalším kouskem, jenž přispěl k rozehřátí, nejen mě, ale cca 5000 lidí, kteří se v tu chvíli nacházeli v prostorách hlavního sálu, byl zajisté závěr Quintinova setu. Měl sem tu čest slyšet tohoto chlapíka na několika předešlých akcích včetně Transmission Warmupu v mé domovině, o němž jsem psal posledně. Těch pár závěrečných tracků nám opravdu rozproudilo krev v žilách a my tak mohli s napětím očekávat, co předvede jedna z hlavních hvězd večera Belgičan Mike Dierickx ( Absolute, Aggressor, The Alternative Art, Astronaut, The Blackmaster, The Boy From Nowhere, The Calling The Freak, Classic Tribe, Coax, Complex Climate, Cosmo Kid, Dark City, DJ Robojox, Drop , E-Tronic, Eclectic Kid, Fascinated, Fun-A-Tic, Futuro, Galore, Hypnobasia, Linetech, Liquid Overdose, M.I.K.E., Magnetical, Mass Effect, MC Macho, Overtone, Plastic Boy, Push, Red Flag , Return Of The Native, Rhythm Quest , Sector 7 , See:3, SFX, Snapper, The, Solar Factor, Soyuz, Tag, Technology Man, Tribal Warriors, Virtua Trancer, Vision Act, X-Scape, X-Tra-Vaganza, XV 7 ).

Pár minut po 23 hodině se Mike objevil na pódiu, potřásl si s Quintinem pravicí a začal do nás hustit úvodní tracky svého 2hodinového setu. Začal opravdu luxusně, věci jako Booka Shade - Mandarine Girl, The Drill - The Drill, Mode Hookers-Breathe, patří mezi mé oblíbené kousky. Hodně mě taky potěšil skladbou Perry O'Neil - Numb, kterou opravdu žeru. Během Mikova setu sem si několikrát všimnul kolísání hlasitosti levého svazku reprobeden, což se mi nijak zvlášť nelíbilo. Toto kolísání se objevovalo náhodně během první poloviny setu, v druhé půlce sem již žádné odchylky nezaznamenal. Nesmím také zapomenout na výpadek obrazu na prostředním plátnu, trvající několik desítek minut, o občasném vypadávání malých obrazovek ani nemluvě. Ale byly to jen drobnosti, které neměli vliv na mé celkové hodnocení párty. Ono při tak velkém množství obrazovek, světel , efektů a pod, se vždy něco přihodí, to jsou Murphyho zákony. Nejvíce sem se samozřejmě těšil na Mikovu vlastní produkci, bohužel toho z ní Mike zahrál poskrovnu. Naštěstí nezapomněl na svoje největší pecky, třeba při Strange World jsem dostával záchvaty totální euforie. O to víc mě mrzí, že převážnou část Universal Nation sem strávil na záchodě, což je pro mě těžký hřích. Co mě kromě hudební produkce opravdu dostalo, byly slečny prodávající jedny nejmenované energetické nápoje mezi lidmi. Tohle byl opravdu skvělý nápad, člověk alespoň nemusel přerušit skvělý zážitek a jít "prošmejdit" velký počet nejrůznějších stánků s občerstvením uvnitř i mimo prostory hlavního sálu. Čeho sem si všímal opravdu poskrovnu, byli tanečníci a tanečnice, tančící na pódiích vedle hlavního stage, neříkám, že by tančili špatně nebo něco takového, prostě jen byli mimo mé zorné pole. Ono, když se člověk soustředí spíše na to, jak vystupující DJ komunikuje s publikem, což Mike zvládl na jedničku, se není čemu divit, prostě na to nezbyl čas. Celkově hodnotím Mikovo vystoupení 10/10, tenhle tatík mi zahrál přesně do noty, jeho set neměl slabé místo, prostě skvělý zážitek.

S blížící se první hodinou ranní již cca 7000 lidí s napětím očekávalo příchod Headlinera celé párty. Najednou se to stalo, Mike dohrál, rozloučil se s publikem a předal otěže párty Ferrymu. Když UM hlasatel oznámil jméno Ferry Corsten, tak to mezi lidmi začalo opravdu vřít, sice to nebylo tak grandiózní přivítání, jakého se dostalo vůbec prvnímu vystupujícímu v T-Mobile aréně 14.5.2004 Paulu van Dykovi, ale i tak to stálo za to. Od prvního okamžiku, od první skladby, bylo jasné, že přijel zahrát člověk, který svému umění opravdu rozumí. Celý set toho byl jasnou ukázkou, střídali se v něm, upliftovější věci s těmi tvrdšími a hlavně Ferryho vlastní produkce. Co mě ovšem hodně překvapilo (avšak mile) byl fakt, že Ferry nezahrál, žádný trapný úvod, prostě nic co by lidi upozorňovalo na to "bacha je tu hvězda". Prostě jen od začátku hrál svou muziku. Během celých 4 hodin a 20 minut jeho vystoupení (inu nechtěli jsme ho nechat odejít), bylo k slyšení nepřeberné množství jeho vlastních tracků, či remixů. Vynechal však takové tracky jako třeba Whatever, či klasiku jako je Indigo, myslím že přímo účelně vynechal produkci Vimany a Gouryelly. Mezi vrcholné okamžiky celých 260 minut patří rozhodně tyto skladby: Out of the Blue ( tato skladba nechala chladného málokoho, přičemž svůj názor dávali hlasitě najevo, včetně jedné slečny, jež používá podobnou přezdívku a jejíž hlas opravdu nešel přeslechnout :o)), Rock your body rock ( se mi zdálo, že zpívají uplně všichni), FB Feat Edun - Who's Knockin (Ferry Corsten Remix) (opravdu dokonalý emocionální zážitek) Punk (Žiletka rozhodně nebyl sám,kdo proskákal a prozpíval celou skladbu) a samozřejmě že Adagio (prostě úžasný závěr, při téhle skladbě řvali úplně všichni). Ferryho komunikace s publikem byla naprosto fantastická, stačilo mu zvednout prst a všichni věděli co mají dělat. Ale i lidé sami dávali najevo, kdo je tady pánem. Odezva publika se Ferrymu musela určitě líbit, jeho úsměv byl vidět prakticky po celou dobu jeho vystoupení.

Ferrymu vážně není co vytknout, zahrál parádní set, celou dobu sem se modlil, aby moc nesladil, ale naštěstí se tak nastalo. Technicky i složením skladeb to byl setík taky na jedničku ( a né jako jeden jako jeden Holandský šudlal jménem Těsto, který posbírá pár trance či proggy jahůdek, přihodí do toho pár nudných placek a vše korunuje prasáckou technikou mixování, kdy není schopen pustit dohromady 2 skladby tak, aby to neznělo jako kopání brambor). Kolem 5:20, po nádherném finále s Adagiem , přenechal Ferry mixpult dalšímu českému DJi Michaelovi C. A jelikož sem musel letět na vlak, nemohl sem jeho vystoupení shlédnout a tudíž ho nebudu hodnotit. S kamarády jsme opustili T-Mobile arénu za zvuků Katanova singlu Play it louder (za objasnění patří díky Fugimu) a vrhli se vstříc normálnímu životu, který na nás po návratu z jiné dimenze zábavy s nedočkavostí sobě vlastní čekal. Když se podívám zpět, tak musím uznat, že jsem byl účastníkem opravdu nejlepší akce jakou si pro nás UM připravila. Pořadatelsky na vysoké úrovni, fronty na barech a na záchodcích byly minimální, u šaten sem také žádný problém nezaznamenal. Je opravdu vidět, že se UM učí, což je opravdu jen dobře. Během celé akce došlo k několika málo chybám, ale v porovnání s množstvím kladů není skoro o čem mluvit, snad jen škoda těch laserů. Mimochodem UM hlasatel není zas tak hrozný jak sem čekal, nicméně se objevoval mnohdy v maximálně nevhodných okamžicích ( ve srovnání s MC'm na Macháči je to znatelný krok dopředu). Během Ferryho setu došlo také na avizované představení skupiny Metal Rob, jejichž robotické kostýmy mě opravdu dostaly. Největší parádou byl bezesporu maník, který jezdil na vozíku mezi lidma, měl sem možnost spatřit jeho kostým z opravdové blízky, fakt úžasné. Jedinou chybou celého vystoupení byla jeho délka, že se tohle maníci budou po pódiu prohánět pouze několik málo minut mě vážně ani v nejhorším snu nenapadlo. Opravdu největším neduhem celé akce bylo množství totálně vysmažených lidí, ale to je bohužel neduhem prakticky každé párty. Věc která mrzela nejvíce mě osobně, bylo zmeškání vystoupení Martina Grednera, jelikož sem dal přednost hokeji, což mě vzhledem k vývoji mrzí dvojnásob. Jinak děkuji UM za opravdu skvělý zážitek. Otázka do budoucna zní, dokáže UM tak vysoko nasazenou laťku udržet ? Já jen doufám, že ano a proto přeji agentuře United Music mnoho zdarů při dalších akcích. Vám ostatním přeji plno skvělých zážitků a na další párty (nejen s UM) na viděnou. Poděkování za fotky patří Yvesovi.

Fotoreport z této akce najdete na Trance-Foto.com, poděkování za poskytnutí fotek patří Palcimu.