Tři měsíce uplynuly jako voda a máme tady druhý díl seriálu megaakcí pojmenovaných Transmission - Beyond your fantasy , tentokráte s podtitulem A Different World. Při návratu z prvního dílu nazvaného Another Dimension, sem si říkal, že tak vysokou laťku budou pořadatelé horko těžko něčím překonávat. Nicméně lineup sliboval opravdu skvělou párty. Je právě sobota 20. května 2006 9:00 a cesta za Transmission právě začíná.

Cesta začíná na palubě autobusové linky Student Agency Expres. 4 a půl hodiny naplněné kodrcáním se po nejrůznějších silnicích a dálnicích v čele s chloubou našeho národa dálnicí D1, připomínají spíše jízdu po tankodromu. Stav našich silnic a dálnic je prostě k smíchu, jakmile člověk vyjede z města začíná utrpení. Naštěstí trvá jen oněch zmíněných 4 a půl hodiny. Po příjezdu na Florenc mě čekalo zděšení, tohle má být hlavní pražské autobusové nádraží ?? Připomíná to spíš rozbombardovanou tržnici v Kosovu. Po příjezdu do prahy následuje přesun do Holešovic, kde si dáme obídek, srazíme se s další bandou lidí z celé republiky a pudem koukat na hokej. V 15:15 místního času drama začíná, jde nám přece o postup do finále ne, tak jen kluci do toho. Jak se tak nad tím zamyslím, tak mi dochází, že se historie opakuje, stejná hospůdka stejní kámoši a opět stejný zápas Česko - Finsko. Tentokrát však na Mistrovství světa. Je to tááááááááááám, jsme ve finále. Po výborném výkonu jsme porazili Finy 3:1. Tak a teď už se můžeme v klidu připravovat na dnešní párty. Před tím, než jsme dorazili k T-Mobile aréně jsme potkali několik cizinců z nejrůznějších koutů Evropy, z Německa, Itálie , Slovenska, Polska, i Maďarska. Všichni se tu sjeli s očekáváním velkolepé akce.

Je právě 20:30 a já s Antim stále tvrdnu ve frontě u brány. Fugaz s Yvesem sou již uvnitř. Akce měla začít ve 20:00 vystoupením Dje Sana, ale asi toho z něj moc nestihnu. Lidí je tady snad tisícovka, tak narváno sem tu snad ještě neviděl. V aréně to musí fakt stát za to, pod vlnou beatů se otřásá celá hala. Trvalo dalších bezmála 15 minut než jsem se dostal dovnitř. Po zkušenostech z předešlých párty, jsem se vydal hledat šatnu do vyššího patra, kde obvykle bývá prázdno, bylo tam prázdno i tentokrát, chyběli tam nejen lidé, ukládající si tam věci do úschovy, ale i personál, který by tuhle službu zprostředkoval a tak sem musel zase zpět dolů hledat volnou šatnu. Předtím jsem však musel jít s "pískem" a tak jsem vlezl na záchod. Jaké bylo mé překvapení, když jsem nenašel žádné mušle ale jen kabinky. Po vykonání své potřeby jsem vylezl z kabinky a potkal jsem pár slečen, které se po zjištění mé přítomnosti začali nahlas smát, říkal jsem si co se to děje. No samozřejmě jsem se nacházel omylem na dámských záchodcích.o))) Vrátil jsem se hledat volnou šatnu. Po pár minutách hledání, se na mě usmálo štěstí a cíl byl nalezen. Odložil jsem si zavazadla a přebytečný oděv a s kamarády jsem se vydal vstříc epicentru veškerého dění.

Přišel jsem zrovna k době, kdy končil svůj set DJ San a tak nemůžu hodnotit. Šel jsem na malou obchůzku, abych si to tady trošku prohlédl. Hlavní podium bylo situováno na užší straně T-Mobile arény tak jako v případě vystoupení Tiesta. Toto řešení nemám příliš v oblibě, zvýší se tím sice kapacita taneční plochy, nicméně se tím výrazně sníží kvalita ozvučení, neboť zvuk má v aréně úplně jiný odraz. Ale zas na druhou stranu se zúžilo podium, takže člověk již měl tentokrát v zorném poli prakticky všechno, co se před ním dělo. Zajímavostí bezesporu bylo něco jako přehlídkové molo přímo v centru hlavní stage. Říkal jsem si, že když je to tak velké, tak dneska bude parádní show. Je právě něco kolem 9. hodiny večerní a za mixpult se staví Holandský DJ Matthew Dekay. Byl jsem na jeho výkon opravdu zvědavý, neboť ačkoliv patří mezi mé oblíbené producenty, jeho set jsem ještě neslyšel. Musím uznat, že mě mile překvapil, hrál pohodový progressive. Na jeho vystoupení už byla T-Mobile aréna velice slušně zaplněná. Mohlo to být cca 2000 lidí když to přeženu. Musím uznat, že Matthew se rychle dostal návštěvníkům pod kůži neboť se několikrát za jeho set neslo halou tleskání jako při vystoupení těch největších hvězd. Musím uznat , že náš 2. vystupující má dobrý vkus co se týká výběru desek, třeba nesmrtelná klasika Jones & Stephenson - The First Rebirth se mi moc líbí, stejně jako třeba celkem ještě nová věc Above & Beyond - Alone Tonight. Akorát je mi líto , že zahrál tak málo ze své vynikající produkce, přeci jen Matthew Dekay vs. Proluctors - Bad je výborná skladba, ale je to málo. Během jeho setu se taky začaly objevovat lasery, musím uznat, že to vypadá výborně, laserový paprsek vystřelený do obyčejné disko koule může dělat zajímavé věci. Na přehlídkovém molu nám začali tančit tanečnice. Mno celkem hezký pohled to byl, ale nás více zajímá muzika (heh).

Kolem 22:45 se začal Matthew loučit a nastoupila na podium pro mě, ale podle ohlasů i pro většinu lidí, hlavní hvězda dnešní noci a tou nebyl nikdo jiný než Markus Schulz. Markus patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších DJ's vůbec, jeho show Global DJ Broadcast poslouchám už několik let a musím uznat, že je to jedna z nejlepších progressive/trance show co znám. Samozřejmě sem se kromě jeho radio show dostal k poslechu jeho setů, které jsou vždy velice kvalitní, barevné a hlavně baví lidi po celém světě. A tak jsem se na jeho vystoupení těšil jako malý kluk. Začal opravdu výborně Karen Overton - Your Loving Arms (Markus Schulz vs Elevation Intro Mix). Sice mám osobně radši originál mix, ale ten intromix se mi moc líbil. Další kousek Yilmaz Altanhan - Eighties je pro mě dneska již klasikou. Během Markusova setu přibylo v aréně mnohem víc lidí. Bylo to vidět třeba při Nalin & Kane - Open Your Eyes (Markus Schulz & Elevation Rmx), zvednuté ruce takřka po celé hale, nevynecháno jediné místo. Jelikož mě při Markusově setu začalo něco tlačit, tak jsem musel zajít na toaletu, tentokrát na tu správnou. Kabinky jsou luxusně zařízené, na záchodě čisto, voňavo, mno moc dlouho to tam vonět nebude, po dalších 2 hodinách to tu bude vypadat jako v chlívku. Po vykonání své potřeby jsem se vrátil na parket, právě včas na Way Out West - Killa (Orkidea Remix), což jsem teda opravdu rád, že jsem to stihl, propásnout takový kousek by byla hrůza. V jednom okamžiku se tam začal Markus kvůli něčemu rozčilovat a dohadovat se s technikem, opravdu by mě zajímalo o co šlo. Markus také nezapomněl na svoje hity: Markus Schulz and Departure with Gabriel & Dresden - Without You Near (G&D Rmx) a Markus Schulz feat. Anita Kelsey- First Time (Dub) na závěr byly perfektní. Markus se loučí, publikum ho odprovází mohutným potleskem. Jeho první vystoupení u nás dopadlo na jedničku. Set byl výborný, skvěle se na něj pařilo, prostě pro mě nejlepší DJ večera. Po Markusovi jsme si s kamarády chtěli trošku odpočinout a tak jsme vylezli na tribunu a čekali jsme na počátek DJ/VJ show Vision Impossible. Musím říct, že vystoupení se opravdu povedlo, skloubení hudby s vizuální show bylo perfektní. A ty tracky taky velice slušné, jmenujme třeba Juno Reactor - Mona Lisa Overdrive, Ferry Corsten - Right Of Way či Mauro Picotto - New Time New Place. Asi v polovině jejich vystoupení došlo na live show skupiny Metal Rob, kteří byli i na Transmission 1, ale tentokráte pobyli mnohem déle.

Vystoupení Vission Impossible se mi moc líbilo, ale všichni již jistě netrpělivě čekali na vystoupení headlinera celé párty Armina van Buurena. Inu během jeho začátku jsem se poflakoval po stáncích s občerstvením, abych ukojil svůj hlad. Šunková Bageta za 45,- mno tady se někdo asi praštil hodně do palice, nicméně musím uznat, že byla dobrá (aspoň něco). Při příchodu zpět na plac, jsem procházel kolem Deluxe tribuny. Vážně jsem nepochopil její význam, neboť jsem si všiml, že tam má ze spodu přístup úplně každý a to i člověk s obyčejnou vstupenkou, neboť jsem si nevšiml jakékoliv kontroly (poznámka Karel: po mě chtěla security pokaždé ukázat náramek a bez něj by mě tam nepustila). Samozřejmě to mělo za následek to, že za chvíli bylo na Deluxe tribuně narváno až k prasknutí. Což se samozřejmě nemohlo líbit majitelům Deluxe vstupenek, kteří se připlatili za jistou dávku luxusu, která jim tímto zprostředkována nebyla. Ale teď již zpět k Arminovi. Přišel jsem zpět na tribunu zhruba v půli Leama & Moor - Everything Matters (Matthew Dekay club mix). Jak se tak koukám, Arminova komunikace s publikem je fakt výborná, méně už jeho set. Nevím, jak bych to řekl, ale čekal jsem víc Armina, víc ASOTu. I když někdo může namítnout, že v ASOTu byla většina ze zahraných skladeb, tak musím říct, že mi nešlo přímo o skladby jako spíš o atmosféru, kterou má ASOT nezaměnitelnou a jemuž se tato noc příliš nepodobala. V určitých momentech jsem si myslel, jestli se nejedná o Warm-up k vystoupení Paula van Dyka. Prostě jednoduše řečeno, zahrané skladby byly dobré, technika taky, prostě Armin předvedl svůj vysoký standard, ale já čekal mnohem víc. Myslím, že na Arminově setu se asi nejvíce podepsala kvalita ozvučení, která byla tentokrát velmi nízká, ale o tom až později. Za zvuků Armin van Buuren - Sail jsme se šli opět občerstvit, přičemž jsme na jednou ze stánků objevili opravdu humorný nápis, který Fugaz zdokumentoval " House párty 20.5.2006 T-Mobile aréna" .

Tak a jsme všichni opět na parketu, rychle do první řady, neboť přijde pro mě hlavní hvězda číslo 2. Marco V. Jelikož arénu po Arminově setu začala opouštět řádka lidí, tak máme ušetřenou námahu při cestě dopředu, jde to opravdu snadno. Jsem opravdu zvědavý co bude dnes Marco hrát, slyšel jsem pěknou řádku jeho setů, ale na živo jsem ho ještě hrát neslyšel. Čekal jsem opravdový masakr a ten se taky stal skutečností, Marco nás prostě normálně rozsekal na nudličky, nechal nás upražit v ohni a pak nás nechal rychle chladnout, jelikož opustil mixpult o nějakých 20 minut dřív. Zahrál samozřejmě řadu svých hitovek jako Marco V - Automanual, Marco V - False Light ,Marco V - More Than A Life Away, ale nezapomněl ani na starší klasiky jako Members of Mayday - 10 in 1 (nejspíš PVD club mix), nebo novější tracky Mad 8 - Work This Pussy (tenhle track se mi obzvlášť líbí). Ale jak už jsem psal výše, kolem 5:40 to náš slavný Marco zabalil a šel asi na kafe. A tak se k mixpult postavil opět DJ San, který se až do 7 hodiny ranní snažil ze všech návštěvníků vysát zbytky sil. Čekal jsem, že vzhledem k brzké hodině ranní zahraje kapku pomaleji, ale on ne, sprostě do nás bušil, až se z repráků prášilo. Během jeho setu jsme všichni 4 opět vylezli na tribunu, únava byla veliká, ale do odjezdu autobusu domů zbývala ještě fůra času. Zůstal jsem až do konce, jak tak poslouchám, tak mě Sanův set nijak zvlášť nenadchnul. Jedním z mála dobrých tracků byl určitě San & Sebastian Moore - Night Eyes a taky samozřejmě jeho nesmrtelná klasika Solid Sessions - Janeiro (škoda, že ne v AvB mixu). Během Sanova setu si jedna dvojice vychutnala jednu skladbu jako ploužák a vlnili se spolu jako dvě kobry při páření. Nyní se už blíží úplný závěr celé párty, jako úplně poslední dneska zazněla skladba Armin van Buuren - Song for the Ocean, což je můj srdcový kousek. A je to tady, je po všem, rozsvěcují se světla, když se člověk podívá kolem a kolem, uvědomí si, jací jsme my lidi prasata. Na taneční ploše to vypadá jako na smetišti, povaluji se zde prázdné PET láhve, sáčky od chipsů, plechovky od nápojů a další, mnohem nechutnější věci, které nebudu psát. Po skončení produkce jsme já a Anti vylezli ven na čerstvý vzduch a šli jsme pomalu na autobus, který nás odvezl domů.

Když se na tuto akci podívám celkově, zanechává ve mně celkem rozporuplné názory. Rozhodně nenaplnila mé očekávání. Tak si to shrňme, organizačně takřka bez problémů, dlouhé fronty u vchodu sice byly, ale s tím se nedá nic dělat, snad jen pouštět dřív, nebo alespoň včas a ne o pul hodiny později. S šatnami problém nebyl, akorát mě trošku překvapilo, že nebyly funkční ty horní, nejspíše se otvíraly až v pozdějších hodinách, ale to jsem nemohl zjistit. Ceny na barech ušly, akorát tu byly takové malé ústřely jako třeba ta bageta za 45 kč. Jak už jsem se zmiňoval výše, lineup byl parádní, ale jednotlivé výkony už nikoliv. Co se týká veškeré vizuální show od světel, laserů, velkoplošných obrazovek, LCD displejů a dalších blbin od Vission Impossible, tak tohle všechno dopadlo na jedničku. Live Performance bylo taky good, tanečnice i tanečníci odvedli slušný výkon a hlavně u tanečnic se bylo na co dívat. O výkonu Metal Rob moc psát nemusím, prostě paráda. Takže jediná věc, která zůstává je zvuk, to byl však pro tuto párty kámen úrazu. Vzhledem k situování podia jsem ani nijak dobrý zvuk neočekával, třeba na tribunách nebylo kromě hučení a přehlušování odražených beatů slyšet takřka nic nebo v zadu v blízkosti Deluxe tribuny byly slyšet jen výšky, z melodie nic a z basů jen klapání a to bez rozdílů toho, jaký byl zvuk vepředu.. Místy se mi dokonce zdálo, jako kdyby zvuk vypadával. Prostě si tu najednou pařím a slyším jen pravou část, nalevo nic. Nebo se taky stalo, že vypadly basy a to byla pak teprve sranda, výšky v poho, středy v poho, ale místo basů jenom trapné klepání. Prostě tentokráte nepřimhouřím ani jedno oko, zvuk byl prostě katastrofální, nemluvě o tom, že kvalita byla mnohem nižší než na Transmission 1. Prostě lidi, co zajišťují ozvučení se nikdy nepoučí. Mají nastavený zvuk tak, aby se otřásala celá aréna, ale v podstatě není nic slyšet. Tímhle způsobem uniká veškerá krása muziky zvané trance a progressive. Nikoho z nás nezajímá jak je aparatura silná v basech, zajímá nás, jak je silná v melodických pasážích, protože mě nebaví poslouchat jen nudné dunění s melodií někde v pozadí. Pokud se lidé zajišťující zvuk nepoučí, budeme všichni muset zvážit, jestli na párty pod hlavičkou UM ještě někdy půjdeme. Vypadá to tak, že všichni začneme navštěvovat párty v Polsku, Německu či Slovensku, kde pro kvalitu zvuku něco dělají a ne se jen chlubí výkonem. Nebýt zvuku, tak párty ode mě dostane vysoké hodnocení, takhle jen průměr 6/10. Snad to bylo jen pověstné usnutí na vavřínech a pro příště se zase pustí do práce.