TRANCE.CZ - Novinky z trance hudby, News from world trance dance music



 

Transmission 21.11.2015 dojmy

41 %
Výborné


18 %
Průměr


18 %
Zklamání


23 %
Nebyl jsem na party


Celkem hlasů: 22
Starší ankety

4.11..2008
DAVID NEWSUM - 63B CLERKENWELL ROAD
7SKIES AND STATIC BLUE - CENTRAL PARK
ADAM NICKEY - SLIDER
8 WONDERS - THE RETURN
PUSH - DREAM DESIGNER

Report z Marco V Combi:Nations:II v Amsterdamu
Druhý report z party s Paul Van Dykem
Paul Van Dyk v Praze
  Více

DJ Fire - Let The Joy Rise / Midnight In Beijing
Tiësto - Elements Of Life
Simon & Shaker - Plan 9 (from Outer Space)
 

Redakce
Napište nám
Ikonka
W@P
 
 



Změnit zasílání

Od posledního editorialu již uběhla spousta času, a tak je vhodná doba pro menší aktualizaci. Náš web prošel během léta poměrně revoluční proměnou, která už byla zapotřebí. Osobně moc nejsem příznivcem velkých změn, ale v tomto případě se jednalo o posun k lepšímu. Každého jistě potěšily avatary, možnost zasílání soukromých zpráv a přehlednější grafika. Koncekonců, žlutá barva, která je alfou a omegou trance.cz, byla zachována, a tak není důvod si stěžovat. O to, aby se některé diskuse nezvrhly v prachsprostý flame dbají moderátoři z řad veteránů našeho webu. V diskusním fóru se kromě tradičních hudebních témat rozproudila i zajímavá a korektní debata o globálních politických záležitostech a tradicí se stal ID Contest, který nám umožňuje si trochu procvičit paměť. Po okurkové sezóně je opět v plném proudu klubová sezóna a mnohdy je dilematem, na kterou akci zavítat. Zásadním eventem podzimu bude dozajista další díl Transmission s možná nejatraktivnějším line-upem za celou dobu existence této halovky. Na bilanci roku 2008 je poměrně brzo a hodnotit počasí je nevděčné, neboť editorialy se neobměňují příliš často a za pár měsíců bude vše jinak. A protože mě nic duchaplného nenapadá, skončím přáním hodně zábavy na nadcházejících EDM/trance akcích, kde se, doufám, sejdeme v hojném počtu.
Binary, 27.10.2008
 5.9.2005 draace, Report

Pravda: přicházím s přestýdenním skluzem, ale po návratu z Mácháče prostě zkrátka a jednoduše nebyla vhodná chvíle. Euforie se mne držela dobré tři dny, a psát bez té správné nálady a chutě...nee. Tolik výmluva autorova. Se vší úctou ku nadpisu, jež se honosí označením Mácháč 2005: ano, report bude zaměřen na zmíněnou akci, ať už ohledně dojmů anebo pojmů, ale bez kapky studu nahrnu úspěšnost festivalu k protagonistovi, jímž je kdo jiný nežli sám Paul van Dyk. Počasím počínaje (bez ohledu na hrozby, jež na mou osobu pár dní před směřovaly: prý jestli bude lejt, tak budu bita na holou... pche...:) a neuvěřitelně našlapanou noční venkovní show konče. Když pominu kvalitu zvuku (asi aby z toho i ryby něco měly...) a pořadník jednotlivých aktérů na stage, tak odmítám akci kritizovat. Nejsem až tak krvelačná tranceařka, abych z rukávu sypala názvy tracků i jejich autory, a de facto je mi fuk, jedná-li se o progresiv anebo o house: jen se mi daná věc musí trefit do nálady. A proto za největší černou tečku Mácháče považuji vystoupení Luccy v závěsu po PvD. Bez urážky k její profesionalitě, ale tohle byla rána mezi oči ebenovým kyjem. Asi jako nechat se ráno vzbudit zpívánkami o včelích medvídcích zakončenými notně zesílenou lodní sirénou.

Velice mne nadchnul Michael C. A to nejen faktem, že ještě hrál po absolvování nekonečné fronty, a i další půlhodinu poté. Vsadil na jistotu, alespoň ve srovnání se svým vystoupením na květnovém Arminovi, a neváhala bych ho programově zařadit za Michaela Buriana, před samotného PvD. Burian překvapil... Jak ho všude uštěpačně drbu, tak na Mácháči relativně zabodoval. Z dalších bych ještě jmenovala Angela Mika: ten jeho začátek, to byla docela fajnová "itálie", a na pláži mezi palmičkami mi to sedlo. Není nad drobné libůstky. Fergie mi přišel poněkud monotónní, Sana bych slepila s Luccou. Jelikož se nejednalo o halovou party, kde se lze odstěhovat prakticky na jakékoliv dostupné místo, a odtud okem a uchem kritika prokládat mozek emocemi, není v mých silách patřičně zhodnotit jednoho aktéra po druhém. Zaprvé jsme nedorazili včas, resp. v době, kterou jsme si původně stanovili. Já osobně jsem vstávala v pět ráno, abych se co nejdříve dopravila do matičky Prahy, a notnou část dne jsem strávila dle hesla "zachovejte paniku". Ač rodilá Pražačka, zbloudila jsem, a ne jednou. Absolvovala jsem střet nejen s revizory, kteří naštěstí na můj vesnický buranxicht skočili, ale i kilometrovou túru ve snaze ušetřit lístek, a ve finále srážku s vlastním IQ. No jen magor mého kalibru si spolu s věcmi, které doslova lákají k odcizení v davu lidí, zavře do úschovny i platné jízdenky. Nemluvě o faktu, že poslední položka, na kterou jsem si několik minut před odjezdem vzpomněla, byl lístek na Mácháč. Avízované půlhodinové zpoždění se nakonec sprostě zaokrouhlilo na hodinu celou, ale sláva, sláva, sláva - seděla jsem v autě mířícím na Mácháč. Možná by stálo za pokus vtipně dodat "na vrakoviště jsme fakt nejeli...", ale když já k tomu autíčku mám silnou citovou vazbu...

K mé radosti jsme ze směru sjeli pouze jednou, a co je úžasné - ne mou zásluhou. Tamější silnice nás doslova nutila vjet na pole a zjišťovat, co tajemného se ukrývá za horizontem, ale opět sláva, sláva, sláva - Doksy nalezeny. K organizaci parkovišť nemám výhrady, snad jen opravdovou extra tmu v lese, která výrobcům mobilních telefonů zadělala na kšeft: kdo měl baterčičku, byl faktický king (opět já....:). Festival, jak už bylo zmíněno, probíhal v prostorách pláže Klůček. Takže všude lezoucí písek, záludné kořeny podrážející nohy, větve stromů trhající pracné účesy a v neposlední řadě chladná hladina vody. Jak byl srpen jedním z nejhnusnějších letních měsíců v dějinách, tak v den konání Mácháče jakoby kouzelným proutkem mávli, a objevilo se sluníčko. Což o to, hnedle bylo o důvod víc jásat, ale všem nadšencům, kteří se jím nechali zmást a dorazili na Mácháč letně oděni, po nepopsatelně úžasném západu slunce nad hladinou jezera v trance oparu, doslova a do písmene zamrznul úsměv na rtu. Ta zima by se dala krájet a prodávat po kilech... Snad poprvé v dějinách jsem já nebyla ta nejzmrzlejší, což samo o sobě hřálo: ale tady je třeba brát v potaz, že i v počasí funguje nepřímá úměrnost. Čím jasněji, tím chladněji: hvězdná obloha sama stála za popis, hvězdy střídající se za aparaturou též, lasery protínající koruny stromů, barevná světla na hladině - nový druh trance atmosféry, tedy alespoň pro mne.

Míst, kde se dalo bavit, bylo hned několik. Vyjma hlavní stage zimomřivci zběhávali do RedZone či do stanu Duplexu, kde stejně jako kousek opodál hrála dravá hudba. Všude se tancovalo, jak jinak, někteří nadšenci našli útočiště v boji s virtuálními boxery, a k mání byla i možnost nakoupit trička, cédéčka, blikátka všeho druhu, eventuelně lístky na listopadového Tijse (bude-li opravdu v listopadu:). Každopádně nejtepleji bylo u klobás... Ovšem nejluxusnější záležitostí celé party byl bezesporu CocaCola bus. Dvoupatrák á la London, s prodejem nejmenovaného nápoje a reklamních předmětů s ním souvisejících, ale se sedačkami, počítači a vlastním DJem. Bezostyšně přiznávám, že tam jsme trávili nejvíc času. Zaprvé tam tolik "nemrzlo", zadruhé se tam skvěle vegetilo, na pohodlných křesílkách, a zatřetí se podařilo chytit signál, co se týče internetu. A tak jsme v záplavě hnedle dvou trance proudů, linoucích se naráz v protisměru, vesele rozesílali pozdravy do celého světa, s nehynoucím nadšením, kde právě jsme, čím se právě bavíme, a hlavně - na KOHO právě čekáme... Dvoupatrový autobus nabízel všeobecně mnoho nových zážitků. Stačilo deset tancujících lidí, aby se vrchní patro rozhoupalo, a hnedle pohled na dole probíhající party působil jinak. Bohužel na nás těsně před půlnocí vlítla komanda: první v podobě natáčecího štábu TV Óčko, kteří nevím proč zrovna mne důkladně vyzpovídali, a vzápětí i Míšu (asi aby se mi pak nemohl pochlebovat), a druhé v podobě milých mladých můžu, kteří sice byli k sežrání vzhledem i chováním, ale kteří nás z útulného busu vyhostili. Tím pádem jsme přišli i o možnost si vzájemně pohlídat místo, když se někdo vzdálil do mumraje hudby, ale na druhou stranu: během vystoupení PvD by v ně busu tak jako tak hlídat místa nikdo nezůstal.

Dočkali jsme se po půlnoci, po romantické procházce lesem plným bubáků a opilců. Paul to rozjel opravu ostře: trackem Galvanize od Chemical Brothers, a ve stejné palbě pokračoval dál. Nebylo možné se ho řádně nabažit, ač dav doslova a do písmene šílel. Navíc já jsem milovník ohňostrojů všeho druhu, a tak jsem nevěděla, čím se nechat unášet intenzivněji, jestli nadupaným setem anebo barevným jiskřením na nebi. Famózní nástup, i tak by se daly emoce popsat, ale stejně jsem toho názoru, že rachejtle měly přijít na řadu až v samotném finále. V tom nejlepším varu, při For an angel; ohňostroj v lůně právě tohoto tracku by dodal atmosféře šťávu nejabsolutnější dokonalosti. Už během Nothing but you, když obsluha počala odnášet části Paulovy výbavy, jsem propadla panice, že tohle už je definitivní the end, a že vrchol festivalu roku bude bez For an angel. A to bych nerozchodila, a řekla bych, že nejen já. Byla jsem velice blízko, každé Paulovo gesto jako na dlani, i každá muška, kterou chytil a zahodil. Byla jsem obeznámena předem, že tenhle DJ je sice trance God, ale jinak neslaný a nemastný typ, oproti bavičům typu Tiësto či Armin van Buuren; ovšem k mé velké radosti na Mácháč přijel zcela jiný člověk. Byl v pohodě, spokojenost z něho čišela, usmíval se, mrkal na nás, s davem komunikoval velice vstřícně, včetně gesta, jakým Lucce předával stůl. (Byť zbytečně, protože ta zřejmě neměla v rukávu nic, čím by se mohla rozehraného For an angel chytit.) Terno bylo i místo, ze kterého jsem si Paula vychutnávala: kdyby mi hanba dovolila, krutě bych sem vepsala, že přede mnou stálo cosi, co měřilo asi 90 čísel, mělo to fousy a hulilo to jedno žváro za druhým:o) Samozřejmě se nejednalo o "cosi", nýbrž o "kdosi", tedy o fajnového trance pařiče malého vzrůstu, přes kterého bylo nejen super vidět, ale jehož tělo mne chránilo před chladem táhnoucím se z vody. Pravda, musela jsem tancování (dá-li se vůbec omezený pohyb v mase lidí takto nazvat), značně přizpůsobit, abych chlapíka lokty netloukla do hlavy, ale jinak to nemělo chybu. Chvílemi bylo opravdu obtížné si plac udržet, jeden z neurvalců se ke mne jakožto k něžnému pohlaví choval opravdu brutálně, ale podařilo se mi setrvat, dokonce aniž by byl surovým tlakem zezadu zasažen onen chlapík přede mnou. Poprvé v životě jsem vlastním tělem bránila muže:o) Jestli se mi něco opravdu silně vrylo do paměti, tak obrázky z plátna, vysílané při For an angel. Možná to byli rypouši... nevím, ale bylo to obří, mega fantastické. Svět zvířat za zvuku jednoho z mých dvou nejmilejších tracků; že by inspirace z Jarreho videa Oxygen?

Každopádně čas letěl, nelidsky rychle. Vystoupení PvD bych osobně rozdělila do čtyř částí: první byla energicky našlapaná, až skoro nářezově. V další pasáži zvolnil a hudba spadla do jakési hlubší, skoro až ponuřejší nálady, ale do atmosféry jezera to skvěle pasovalo. Další part patřil divákům, osvědčené rádio hitovky nejen z Reflections, novinka Otherside, kterou mimochodem hráli nejméně dva DJové před PvD, a publikum se při Time of our lives jalo i zpívat. Finále se de-facto neslo v čekání na For an angel, ač se smutkem na srdci, protože čas velel nemilosrdně. Bohužel nedošlo na případnou autogramiádu, přestože Paul zavítal na pódium i během vystoupení Luccy. Stačilo několik kroků k divákům... Pravda, bariéry by to nemusely vydržet, a sám mistr se tentokrát publiku věnoval opravdu intenzivně, ale naděje holt umírá poslední... Jak už jsem avízovala, nástup Luccy v závěsu po PvD mi nesedl. Kdyby převzala štafetu po tvrdším Sanovi, určitě bych se ni dívala jinak, ale takhle mi zůstala vzpomínka v podobě úprku od stage.

Mácháč 2005 měl grády, vydařená akce. Návštěvníci zápasili se zimou tancem, okolí jezera mělo skvělou světelnou kulisu, tančily i spermie, policajti se místo mlácení zvrácených živlů povozili na lodičkách... Našli se i jedinci, kteří neváhali smočit tělo v jezeře; magorů a bláznů není nikdy nikde dost. Východu slunce celá naše grupa (Míša, Tom, Štefka a má maličkost) vyčkala v autě; paní Vlezlá Zima nakonec zvítězila i nad trancem, a tak zbytek akce nemohu lačně zkritizovat. A závěrem bych ještě moc a moc a moc ráda pozdravila Agynku.M a Smudlinu.J z chatu, za spoluúčast v hromadném těšení se, včetně odpočítávání jednotlivých dní:o))) Dojmy a především emoce z akce mne nutí srovnávat prožitky letošního koncertu Mobyho: co bylo lepší? Toť otázka. Letošní rok je celkově na živá vystoupení extrémně plodný, a Paul van Dyk nasadil velice vysokou laťku, i přes velké očekávání. Nashledanou napřesrok: ať už na Mácháči anebo na PvD kdekoliv jinde u nás, v kotli českých fanoušků.

Napsat názor do DISKUSE


17.12. 8:05
Trancenation 3.3.2018 v Mecce
13.12. 23:41
Aly & Fila presents FSOE
12.12. 23:21
14. 04 2018 - Ear-Gasmic "Another Dimension Edition" - Atelier Babylon / Bratislava - LINE-UP TO BE ANNOUNCED SOON
11.12. 18:47
ReadyforDisorder 8.12. v Hradci Králové
11.12. 17:15
A State Of Trance 2008 - 2017 (Radio Show)

5.11. 13:05
Off topic
12.10. 7:51
Objevil jsem Angelicu S
25.9. 14:35
sázení - ruleta
12.8. 14:46
Free tracky
4.5. 11:46
Kde sehnat bílé kalhoty?

14.12. 17:03
Andy Duguid & Kyler England - Every World Inside You
14.12. 16:49
Cosmic Gate & Emma Hewitt - Tonight (Remixes)
12.12. 17:57
Steve Allen - Tranceformation - New On VANDIT
12.12. 17:46
Solarstone & Alex Karweit - Choosing His Angels (Genix + Eskai & SNR Remixes)
12.12. 16:08
OUT NOW! Sajjad Zakaria - Rising Force [TAR#138]

15.12. 13:07
Ronny K - Dreamcatcher (Music Video)
1.12. 20:58
Cosmic Gate & Sarah Lynn - Folded Wings (Official Video)
1.12. 20:57
Markus Schulz presents Dakota - The Spirit of the Warrior (Transmission 2017 Theme)
18.11. 20:45
Foggy - Come Into My Dream (Thomas DeColita Remix)
18.11. 20:43
Lacuna - Celebrate The Summer (DJ Gollum & Empyre One Video Edit)

13.10. 20:15
Prodam trance/house/dance vinyly
12.9. 15:09
sháním náramek Above & Beyond
18.11. 16:53
PRODEJ: Trance vinyly(z let 2000 - 2008)...
21.3. 23:37
Náramky a Torques
5.12. 14:48
Plakát ATB
 
ISSN 1213-7340, © 1999 - 2017 TRANCE.CZ